KAERO: Není tajemstvím, že řada evropských sléváren si už teď nechává z Číny dovážet odlitky, na které pak jen nalepí své udržitelné logo, protože je to tak levnější.
Zelená ocel je hlavně marketingový byznys.

VIAGRA: Hele tyhle státem vlastněný závody, to je peklo se tam dostat.. :/ V Temirtau jsem se už znal se členem představenstva aspoň.

LA_PIOVRA: to nevím, po internetu to vypadá, že kolem 27000Kč.

Jen paní průvodkyně řikala, že všichni ve sklárně mají nějaký základ a pak jsou placeni od kusu. Když třeba dělají 1000ks sklenic, tak je každý, kdo se na tom podílí placen od kusu, ale poměrově - ten co foukal má jiné peníze než ten, co držel formu atd.

U brusičů záleží na složitosti, aby byl brusič dost dobrý a mohl brousit nějaké složité vzory na křišťálovém skle, tak to trvá prý 8-10 let. Ale placeni jsou taky od kusu.


Jakub Cirkl to dělil následovně (čas 30:12) a počítal to na kopy:

Mistr 1 díl
Starší pomocník 3/4 dílu
Mladší pomocník 1/2 dílů
Kelblař 1/3 dílů

Synové a dcery Jakuba skláře 02 Huťmistr
https://youtu.be/DW_9iHDszO0?si=Wk0XSjgELKbF1UQI&t=1806

TOOMIX: Já byl nedávno pracovně ve sklárně Klimchi v Kamenickém Šenově (to je ta, která dodala nějaké dekorace do filmu Barbie) a musím konstatovat, že ty sklárny budu mut se začít taky fotit. To byla čirá krása.

TOOMIX: bejvalej tchan ma ceskyho kristalu 2 lodni kontejnery a imho to neuda ani za odvoz, natoz ze by to jednou prodal.

Předevčírem jsem byl ve sklárně v Harrachově. Hotové výrobky putují na zchlazení po lanovce, kde je na konci paní oddělí od píšťaly a dá zchladit. Sklářů mají dost, ale brusiče by prý uživili ještě minimálně tři, ale nejsou. Nad sklárnou vede modrá stezka krásným lesem k huťskému rybníku, kde mají schované dřevo na formy


Černý rybník - Harrachov Info
https://www.harrachov-info.cz/aktivity/turisticky-zajimava-mista/cerny-rybnik

Celý proces vypadá tak, že se rybník vypustí, na dno se nahází dubové špalky, které se přichytí tak, aby neplavaly po hladině, ale seděly u dna. Špalky pak cucají vodu na dně a to po několik měsíců. Pak je skláři vyloví, rozřežou a vyrobí z nich formy. Ty pak mají přirozenou vlhkost a tím pádem ochranu proti hoření.

https://www.sklarnaharrachov.cz/

Koukej na tu nádheru.
Asi tak hodinku jízdy severně od Ria leží v lesnatém údolí železárna Saint-Gobain Barra Mansa. Tohle byla vůbec první huť, kterou jsem v Brazílii viděl a navštívil.
Když jsem tam v podvečer dorazil, bylo zcela nutné pořídit nějakou celkovou fotku z kopců kolem. Vysoká tráva mne trochu znejistila, tak se ptám svého australského asistenta, jestli tady náhodou nejsou jedovatí plazi.
"Tady? No vůbec, jedovatý věci žijou jen tam u nás dole!" pravil se širokým úsměvem.
A tak se my, dva debilní gringové v kraťasech a žabkách, prodíráme vysokou trávou a hledáme nejlepší výhled. Pod nohama nám to nějak divně šustí, ale čert to vem. Fotka se povedla, balíme.

Druhý den ráno dorazíme do železárny, po krátkém školení si jdeme obléct klasické ochranné pomůcky: helmu, brýle, nehořlavou kazajku, boty s ocelovou špičkou a.... a takové zvláštní návleky na nohy sahající od kotníků nad kolena.
"To jsem nikdy neviděl, to je kvůli jiskrám u pece?", ptám se naivně..

"Ne, to je ochrana před jedovatými hady. Je jich tady strašně moc a úplně nejvíc se to hemží támhle v těch kopcích", ukazuje bezpečák přesně tam, kde jsem včera fotil. :)

Celý set zde:
Saint-Gobain Canalização, Barbará | Viktor Mácha - industrial photography
https://www.viktormacha.com/galerie/saint-gobain-canalizao-barbara-482/

A jen pro zajímavost - tahle huť patří francouzské společnosti Saint Gobain, která má takřka identický závod v Pont-á-Mousson.
Porovnej: https://www.viktormacha.com/galerie/saint-gobain-pont-mousson-74/