• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    V__MMáchův Industriál
    PLOSTENKA
    PLOSTENKA --- ---
    RUDOLF: Protoze tady by to neproslo STK a vubec, kazdy byrokrat v perimetru by se nejdriv posral a pak udelil likvidacni pokutu.
    RUDOLF
    RUDOLF --- ---
    SPECZ: jj, Indové budou ready.

    Často se říká, že Češi umí improvizovat, ale nikdy jsme se neporovnávali s Indií;-) Takový ty domácí DIY traktůrky a výplody dílen už se nelesknou tolik, když na něčem takovém tam převáží komerčně lidi nebo z toho žije desítky lidí .
    SPECZ
    SPECZ --- ---
    RUDOLF: na jednu stranu des, na druhou stranu dobry vychozi misto pro restart civilizace v pripade nejakyho epickyho pruseru :)
    FRK_R23
    FRK_R23 --- ---
    V__M: Ty videa z Indie sou šílený. Borci se tam s tím moc nemažou.
    V__M
    V__M --- ---
    RUDOLF: No tohle je samozřejmě skvělý. Tohle bude třeba jednoho dne nafotit.
    RUDOLF
    RUDOLF --- ---
    Lo-fi tu taky jede? Tady žádná PR nenastoupila;-)

    How Lathe Shaving scrap Recycling to make Iron Rod | Amazing Metal into Heavy-Duty iron rod
    https://youtu.be/jVWhtnK0Wm4?si=s5t2ggJEZwcNK65P
    V__M
    V__M --- ---
    Baf, 413. zdokumentovaný závod na webu je tu!
    Před vernisáží mé výstavy v německém Hattingen jsem měl pár hodin volna a tak místo mentální přípravy na kulturní večer jsem si zajel do nedalekého Hagen na válcovnu nerezových drátů.
    Ocel se tu vyrábí už od roku 1853 a je to velká nádhera.

    Zvláštností této návštěvy bylo to, že se vůbec nic zvláštního nestalo.

    Považte, celý set zde:
    Deutsche Edelstahlwerke, Hagen | Viktor Mácha - industrial photography
    https://www.viktormacha.com/galerie/deutsche-edelstahlwerke-hagen-564/
    V__M
    V__M --- ---
    TOOMIX: Ano ano, viděl jsem včera živý vstup, tady je záznam z dronu: https://www.instagram.com/reel/DNOQ9IZM-mD/?igsh=YzFuM2NrazIwZ3Ns

    2 mrtví zatim
    JIMX
    JIMX --- ---
    Tohle by se tu mohlo líbit:
    LEGO City Expansion begins: Adding a MASSIVE Industrial Area
    https://www.youtube.com/watch?v=XPKsk3Nn_Hw
    TOOMIX
    TOOMIX --- ---
    V americkém Pittsburghu vybuchla koksovna, zraněných jsou desítky - iDNES.cz
    https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/vybuch-ocelarna-pittsburgh-zraneni.A250811_190631_zahranicni_pari
    GODY
    GODY --- ---
    V__M: ahoj Viktore. Nevím jestli už jsi objevil i svůj další skrytý talent…? Ale až dojdou hutě a budeš sedět doma na zadku, tak bys ty historky mohl sepsat a vydat. Takové “normální” povídky z “nenormálních” výletů.
    PS: doufám, že pokračování z Finska na sebe nenechá dlouho čekat.
    V__M
    V__M --- ---
    413. zdokumentovaný závod je na webu. A nebylo to zadarmo, jako již tradičně. Slyšte, co se stalo.

    Konečně se to děje. Po tolika letech konečně přicházejí první plody. Ozvala se mi nějaká Satu z ocelárny v Imatře (Jižní Karélie), zda bych neměl zájem je navštívit. Všechno samozřejmě hradí, stačí jen přijet, tj. 2 hodiny letadlem do Helsinek a 3 hodiny autem až k finsko-ruské hranici. Já o té huti samozřejmě věděl, ale cestovat takovou dálku za elektroocelárnou, to je přeci jen drahá sranda.
    Teď to ale všechno do sebe zázračně zapadlo a já jednoho květnového ráno sebevědomě vyrazil na letiště. Plán neměl chybu: přílet do Helsinek ve 12:00 a v Imatře bych s autem z půjčovny mohl být kolem 16:00. Dost času na to se ubytovat ve čtyřhvězdičkovém hotelu na účet podniku, dát si brzkou večeři na účet podniku a s padajícím soumrakem si pěkně projít celou ocelárnu, nafotit západ slunce nad struskovým odvalem, zajít si do sauny, zavrtat se do peřin a druhý den pak nafotit zbytek provozu, dojet zase zpátky do Helsinek a frrr domů.

    No co by se tak asi mohlo pokazit?

    Na letišti mrtvo, od vystoupení z taxíku mi to na gate trvá přesně 27 minut, do tubusu vedoucímu k našemu Airbusu kráčím jako první s úsměvem na tváři, během chůze ještě posílám Satu zprávu, že vše jde podle plánu a že se odpoledne těším na …. Text nestihnu dopsat.
    Jsem doslova dva metry před letadlem, když tu náhle se objeví nějaký zřízenec, páskou přehrazuje vstupní dveře a nervózně všechny pasažéry žene zpátky do odletové haly. Co to? Vůbec nic nechápu, ale jdu se stejně zmateným davem. Na přepážce samozřejmě nikdo nic neví, jen že další informace k odletu budou aktualizovány za půl hodiny.
    No, půlhodina, dobrá tedy, to se ještě dá. To už ani nemá cenu si sedat. Procházím ospale halou a po dvaceti minutách se vracím. Jenže ouha, na odletové tabuli je z půlhodinového zdržení najednou hodina! Na přepážce se hromadí cestující, personál samozřejmě nic neví. Zatímco se snažím z dívčin na bráně vyloudit nějaké informace, nevěřícně civím na naše nebohé letadlo na letištní ploše, ke kterému míří hasičský sbor… Až teď si pod pravým křídlem všímám obří kaluže čehosi, která se každou vteřinou nepříjemně zvětšuje. A zhruba v ten stejný okamžik se na odletové tabuli nápis DELAYED přepíše na CANCELED.
    To jako fakt? To jako vážně nemůže jedna jediná cesta za hutěmi proběhnout normálně? Nemůžu si snad jednou jedinkrát vychutnat výpravu plnými doušky? To se vždycky musí něco posrat???

    Takže co teď? Všechno odpískat a se sklopenýma ušima jet zpátky domů? Ne, ne a znovu ne. Musí to přece nějak jít, vždycky to šlo.
    Zaplaven adrenalinem rázuji na Informace odhodlán ještě dnes odletět do Helsinek.
    Na to, co se dělo tam, si moc nevzpomínám, ale té slečně bych se asi měl zpětně omluvit. Každopádně jsem vyfasoval poukaz na občerstvení v hodnotě Kč 300,- a HLAVNĚ místo takřka zaplněném letu o dvě hodiny později s jinou společností. Tím tedy podvečerní focení v huti padá, ale aspoň se dostanu do Imatry ještě dnes. Zatímco si vychutnávám bagetu a kafe v kelímku za Kč 285,- , píšu Satu o komplikacích a ať mne čekají později.
    A v pravé poledne jsem opravdu odletěl. Let to byl nepříjemný, plný silných turbulencí, přestárlých letušek a brečícím kojencem o řadu za mnou.

    Helsinki, polojasno, větrno, zima. Bloudím letištními koridory a hledám půjčovnu aut. Ty laciné jsou samozřejmě i ty nejhůře k nalezení. Mám pocit, že jsem z příletové haly ušel snad několik kilometrů… Konečně, taková nenápadná přepážka v hotelovém lobby pochybné kvality. Auto není ještě připravené, mám čekat. Zase.. vidina večeře na účet podniku se pomalu rozplývá. Po dobrých dvaceti minutách čekání se objevuje malé Suzuki Swift šedé barvy a můžu vyrazit. Juch! V rádiu hraje nějaký úděsný finský hip-hop, ale nemám sílu v hustém provozu přeladit na něco kulturnějšího. V hluku beatů začínám pomalu rozpoznávat takové jemné a pravidelné pípání. Vychází z palubní desky. Zaostřím na ní a s hrůzou zjišťuji, že to pípá a bliká kontrolka detekující ztrátu tlaku v pravé přední pneumatice..
    Pane Bože za co??!?
    Zastavuji u škarpy a vše kontroluji. Nikde nic. Pravda, jedna pneumatika je nepatrně měkčí, ale to odmítám řešit. Ocelárna Imatra. Žádná jiná varianta dnešního odpoledne neexistuje. Zbývá mi sice ještě dobrých 247 kilometrů, ale to dojedu. Je mi líto.
    Jedu. I přes ranní potíže a zrušený let jsem ve Finsku a jedu. Jedu, i když kontrolka tlaku pořád bliká a pípá, ale je mi to šumák. Jedu a na ničem jiném teď nezáleží.
    Nejdelších 247 kilometrů v životě napříč ubíjející, stále stejnou krajinou Jižní Karélie. Obloha se začíná protrhávat a hustými jehličnany se prodírá zlatavý kotouč zapadajícího Slunce. Pneumatika drží a na horizontu se k nebi vznáší úzký pruh kouře. Znamení činné hutě. Jsem v Imatře.
    Konec běd? To zrovna.. pokračování příště. Mezitím si dejte celý set fotek: https://www.viktormacha.com/galerie/ovako-imatra-imatra-563/




    Viktor Mácha is a steel mill hunter - Buymeacoffee
    https://buymeacoffee.com/viktormacha
    MAEQ
    MAEQ --- ---
    SADY: Ty nefungují jako vysoké pece už 20+ let, mezi žhavým surovým železem by se tam tancovalo a sportovalo hodně špatně :-)

    V__M: Aha, ok, díky
    V__M
    V__M --- ---
    MAEQ: Třinec má dvě.
    SADY
    SADY --- ---
    MAEQ: Dolni Vitkovice ne?
    MAEQ
    MAEQ --- ---
    V__M: Dotaz k těm vysokým pecím - po ukončení Liberty zůstala vysoká pec v Třinci .. a ta druhá je kde? Já měl za to, že byly jen tyto dvě..
    V__M
    V__M --- ---
    Jen malé shrnutí posledních dní:

    V Polsku bude pro nepříznivou situaci na trhu vyhašena druhá ze tří vysokých pecí v polských železárnách ArcelorMittal Dabrowa Gornicza. Což mimochodem znamená, že v České republice máme momentálně v provozu víc vysokých pecí, než celé Polsko. Ha! Vedeme 2:1!

    V USA dnes na neurčito odstavují poslední vysokou pec v celém Detroitu - v huti Cleveland Cliffs Dearborn, fragmentu kdysi slavných Fordových závodů. Důvodem je klesající poptávka v automobilovém průmyslu.

    No a úsměv tuhne i v Brazílii. Vlivem Trumpových tarifů ve výši 50% uvalených na dovoz veškerého brazilského železa se celý železářský sektor propadá do hluboké krize. Zasaženy jsou nejvíce dřevouhelné vysoké pece ve státě Minas Gerais, jejichž odbyt byl z 80% vázán právě na USA.

    Ale abychom nekončili úplně pesimisticky, tak na severu Francie se obnovila po pěti letech výroba válcovaných výrobků v závodě Leffrinckoucke. A to je dobře.

    Tak nebrečme. Problémy jsou všude.
    V__M
    V__M --- ---
    A takhle se to stalo.

    Roky, roky jsem o železárně v Newcastlu věděl. Roky na ní čuměl ze satelitních map. Ale byla tak daleko. Navíc v zemi s nepříliš dobrou pověstí co se bezpečnosti týče. Čas od času jsem po světě narazil na bývalé zaměstnance hutí v Jižní Africe a všichni mne od návštěvy téhle části světa odrazovali. Nejvíc jich bylo v Austrálii a každý z nich měl minimálně jednu nepěknou zkušenost s loupežným přepadením. JAR jsem si tak pomyslně zařadil na seznam no-go míst společně s Venezuelou a Pakistánem (ano, jsou i horší země, ale tam naštěstí nejsou hutě). Přeci jen mám ženu a tři děti a už jsem toho viděl dost.

    Ale pak přišla krátce po Vánocích jako blesk z čistého nebe zpráva, že ArcelorMittal South Africa v únoru plánuje ukončení výroby divize dlouhých výrobků, tedy i celé hutě Newcastle. Důvody? Vysoké ceny energií, tragická dopravní infrastuktura v Jižní Africe a laciná ocel z Číny.
    Jenže takovéhle zprávy na mně fungují stejně, jako červený hadr na býka. Bylo třeba vyrazit. A to jsem si ten leden plánoval tak pokojně.. Holt člověk míní, Mittal mění, jak praví staré kapitalistické přísloví.

    Díky dlouhodobě pěstované síti kontaktů nebylo získání povolení tak těžké. Stačilo se jen vyhnout oddělení komunikace, na kterém zpravidla dřepí ti největší diletanti no a za dva týdny jsem se už řítil kýčovitě zelenou stepní krajinou provincie KwaZulu-Natal.
    Nebýt sytě červeného papouška, kterého jsem omylem přejel v pohoří Majuba, dala by se ta čtyřhodinnová jízda na úzkých asfaltkách podél nekonečných pastvin se stády krav tak nádherně vypasenými, že by se do nich člověk zakousnul klidně i za syrova, popsat jako ta nejkouzelnější cesta, kterou jsem v životě podniknul. V rádiu mi hrálo nějaká místní gospelová stanice a já měl zase ten pocit, že tohle jsou přesně ty okamžiky, pro které jsem se narodil.

    "A Bůh viděl, že je to dobré." (Genesis 1,11-25)

    Za horizontem každého kopce lačně vyhlížím železárnu, už nemůže být daleko. Připadám si jako Hanzelka a Zikmund klestící si mačetou cestu džunglí, aby zdokumentovali poslední izolované kmeny daleko od civilizace. Jen s tím rozdílem, že já se ploužím za posledními kovově sténajícími dinosaury, kteří tuhle civilizaci postavili.

    A už, už jsou vidět první čoudící komíny, támhle aglomerace, koksovna, další komíny a konečně i ona, vysoká pec, po které jsem tolik let prahnul. Je to zvláštní pocit, mít zase o jeden sen míň.

    Do hotelu přijíždím se soumrakem. Vítá mne kyprá afrikánka (označení pro potomky nizozemských, francouzských a německých přistěhovalců v Jižní Africe) a hned se ptá, co mne sem do Newcastlu přivádí.
    "Poslední dny železáren, přijel jsem zdokumentovat poslední dny železáren. Zrovna v září jsem byl v Chile, kde se odehrál stejný scénář."
    "Jaké poslední dny? Vždyť ti už to zavírají dvacet let. Je to jen politická hra o dotace." mávne Miriam rukou, předá mi klíče od pokoje a mizí do tmy.

    Zmaten a znaven dlouhou cestou ulehám. Lepkavé dusno a bzučení komárů. Co přinese zítřek, netuším.

    Chladné pondělní ráno dává vyniknout všem kouřům valících se z huti za městem. Podle interních zpráv by se prvovýroba měla začít vypínat už ve středu. Blížím se k hlavní bráně a zase cítím motýli v břiše, jako už tolikrát předtím.

    Na hlavní bráně klid, z devítipodlažního ředitelství jsou od covidu v provozu jen dvě patra, poloprázdné kanceláře a vážné tváře, ten pocit blížícího konce je hmatatelný.
    Ale jak do toho zapadají slova mé bytné? Zatím co čekám na školení a ochranné pomůcky, snažím se v rámci small talků s místními dozvědět víc, ale odpovědi jsou zavádějící, jeden tvrdí to, druhý přesný opak. Ani oni neví. Nerozumím tomu. Pro tento moment je ale důležité, že jsem skutečně tady a povolení k focení platí.
    .
    .
    .
    Dva dny v huti utekly jako voda. Až na válcovny, kde ze čtyř tratí byla v provozu jen jedna, vyšlo všechno nad očekávání. Teď už to můžou zavřít. Projíždím hlavní bránou a z vysoké pece se zrovna začal valit hustý šedo-bílý dým. Jasné znamení signalizující vypouštění pece před vyhašením. Tak to přece jen byla pravda? V hlavě mi víří víc otázek, než odpovědí.

    Je 21.července, od mé návštěvy Jižní Afriky uběhlo půl roku a železárna v Newcastlu stále žije poté, co do ní státní firma Industrial Development Corporation v březnu nalila 95 milionů amerických dolarů v hotovosti. Uzavření se tak prozatím podle dostupných zdrojů odkládá na září.
    Ale kdo ví. To už není můj boj. Já mám nafoceno a můžu se soustředit na další ohrožené dinosaury.


    Komplet zde: https://www.viktormacha.com/galerie/arcelormittal-newcastle-kwazulu-natal-562/
    Doporučený poslech k prohlížení zde: https://www.youtube.com/watch?v=fCZVL_8D048
    Možná podpora zde: https://buymeacoffee.com/viktormacha

    V__M
    V__M --- ---
    FRENNET: Dopravník, po kterém se přepravoval koks po vychladnutí. Tady je to celkem hezky vidět:
    Koksara Lukavac - coke quenching | Viktor Mácha - industrial photography
    https://www.viktormacha.com/galerie/koksara-lukavac-tuzla/koksara-lukavac-coke-quenching-6941.html
    FRENNET
    FRENNET --- ---
    V__M: No tunelem jsme to nazvali, protoze jsme nenasli lepsi pojmenovani.
    Ale teda v tom chladnul ten koks, nebo tam byl dopravnik? Jsem zmatena.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam