Tvůrci nového řádu
8/2006 Autor: Tereza Spencerová
Do světa konspirací odjakživa patřily také tajné organizace a společnosti. A mezi nimi má zvláštní postavení ta, která se jmenovala Thule. Zabývala se totiž okultismem, mysticismem i reálnou politikou a stála v pozadí mnoha podivných věcí, které se odehrávaly v Hitlerově Třetí říši.
Vznikla v roce 1912, původně se jmenovala Germánský řád a navazovala na činnost tajného spolku podobného ražení, jehož privilegovaní a rasově čistí členové si říkali Řád teutonských rytířů. V čele Thule stál jistý Rudolf von Serbottendorff; byl to prý školený okultista, znalec islámského mysticismu a alchymie, který navazoval na tradice rosekruciánství a v Turecku vstoupil mezi svobodné zednáře. V roce 1918 Serbottendorff se svými spoluspiklenci nervózně sledoval, jak se mezi lidem šíří marxistické ideje, a tak se rozhodl, že založí Dělnický politický kroužek, který měl tomuto vývoji v dělnických vrstvách zabránit.
Dařilo se - s finanční pomocí společnosti Thule byla během pár týdnů zlikvidována Bavorská republika rad, Dělnický politický spolek se se svou silně antisemitskou rétorikou a nacionalistickou propagandou následně v roce 1919 proměnil v Německou dělnickou stranu a o další rok později v Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa. Tu dodnes známe jako hrůznou NSDAP, stejně jako jen tak nezapomeneme jméno jejího führera. Adolf Hitler tajuplnému světu, který mu předkládali „zasvěcenci“ ze spolku Thule, naprosto propadl a akceptoval i návrh dentisty Krohna, člena Thule, aby měla NSDAP ve znaku symbol spolku, svastiku neboli hákový kříž. Co členové Thule prosazovali?
V roce 1935 si Himmler založil oddělení pro zkoumání záhad.
V kostce tvrdili, že Thule je legendární ostrov kdesi daleko na severu ne nepodobný Atlantidě. Býval centrem vyspělé, ale v té době již ztracené civilizace, kterou zničila mohutná erupce vulkánu, tak silná, že na tisíce let změnila klima na Zemi. Přesto ale živel nezničil všechny vědomosti, které obyvatelé Thule měli k dispozici. Přežilo totiž několik nositelů těchto idejí, kteří si je předávali z generace na generaci, a prostřednictvím magicko-mystických rituálů se s nimi dalo spojit. A nejen to, šlo prý od nich ony znalosti i získat - a s nimi i nadlidské možnosti. S jejich pomocí by pak vznikla árijská superrasa, která by ovládla a zničila všechny ostatní podlidi. Hitlerovi se idea nadlidí, Árijců ze severu, zalíbila. Rychle a s charismatem sobě vlastním s ní oslovil prosté Němce a na tragédii bylo zaděláno.
Klíč k tajemství nadlidí
hledali nacisté až v Tibetu
HURÁ DO ANTARKTIDY!
Okultismus se ale začal šířit oficiálními německými strukturami hned po nástupu nacistů k moci a svou roli dokonce sehrál i při vzniku jednotek SS, jejichž členové měli být jakýmsi předobrazem kýžených nadlidí. V roce 1933 se totiž členem Thule stal i jejich šéf Heinrich Himmler, sám nadšený stoupenec všeho nadpřirozeného, a už o dva roky později zřídil smrtelně vážně míněné oddělení SS, které pod názvem Ahnernerbe (Odkaz předků) mělo zkoumat okultní záležitosti. Jeho šéfem jmenoval plukovníka Wolframa von Sieverse, který se ruče pustil do práce. V letech 1938 a 1939 německé ponorky s podporou několika hladinových plavidel zahájily zevrubný průzkum Antarktidy.
Akci vedl baron Elrich von Straussenberg, který se údajně v roce 1938 stal velmistrem thulské filiálky, Řádu teutonských rytířů, a k tomu ještě i velitelem speciální 31. divize SS. Hledání toho, co zbylo po legendárním ostrově Thule, pokračovalo v mrazivých vodách Severního ledového oceánu i poté, co propukla druhá světová válka. Některé zdroje přitom spekulují, že v okamžiku vzplanutí konfliktu v Antarktidě bloumalo, pardon, vědecky pracovalo, na čtyři tisíce Němců.
Traduje se, že tam kdesi v horách dokonce vybudovali základnu, kterou symbolicky pojmenovali Thule.
Měla být dostavěna až v roce 1944, tedy v době, kdy Německo už začalo konečně válku prohrávat. Přesto baron von Straussenberg svému projektu dál přikládal takový životní význam, že se jejího otevření osobně zúčastnil. Bohužel dodnes nikdo neví, kde se tajuplná základna měla nacházet, natož jestli ve skutečnosti vůbec existovala.
HESS A SVATÝ GRÁL
Plukovník von Sievers měl nejspíš také rád zimu, ale jinou než baron von Straussenberg. Už roky byl posedlý Tibetem, přátelil se s lámy, učil se jejich filozofii a myslel si, že právě u nich najde odpovědi týkající se výjimečnosti árijské rasy a její báječné osudové předurčenosti. Někdy do roku 1943 tam pořádal prakticky nepřetržité vědecké výpravy, při nichž přeměřoval chodidla i obličejové části Tibeťanů, pátral v zen-buddhismu po náznacích, které by ho přivedly blíže k osvícení, a přitom ještě v Himálaji hledal legendární utopické království Šangri-la a k tomu navrch hodlal ještě uzmout tajemství, jež dozajista skrývalo neméně legendární podzemní království Agharta, ať už se schovávalo kdekoli.
Von Sievers pohořel ve všem, co si předsevzal. Zbyly nám po něm jen pozoruhodně přesné demografické záznamy o obyvatelích Tibetu, které ovšem nacisté hojně využívali pro zdůvodňování své nadlidské podstaty. Podobně „nešťastně“ ostatně dopadly „vědecké“ výpravy, které Ahnernerbe kromě Antarktidy a Tibetu vypravilo také do Kanady, Palestiny či na sever afrického kontinentu. Je třeba ale poznamenat, že Hitler s Himmlerem nebyli zdaleka jediní, kdo propadli mysticismu traktovanému spolkem Thule. Jeho filozofie totiž pohltila mnohé předáky Třetí říše.
Člen spolku a ministr informací Franz Leitzer pořádal pod vlivem kultovních vizí každoroční bombastické manifestace vyvolených „nadlidí“ v Norimberku, při nichž dával na odiv árijskou sílu a až robotickou vyspělost. V Thule byl i Alfred Rosenberg, Žid, který stál u kořenů NSDAP a který ironií osudu zasel semínko budoucího „konečného řešení židovské otázky“, když jako první Hitlerovi s Himmlerem ukázal Protokoly sionských mudrců. Mimo spolek nestál ani Rudolf Hess, který byl pro změnu posedlý hledáním pokladu templářů a pátráním po svatém grálu.
THULE OŽÍVÁ?
Porážka nacistického Německa s sebou přinesla i konec spolku Thule. Mnoho jeho členů bylo zatčeno, postaveno před norimberský tribunál a popraveno, nutno poznamenat, že v některých případech stylově -například nad mrtvým tělem plukovníka von Sieverse údajně zazněla tibetská modlitba. Ideologie spolku Thule byla zakázána, jejich knihy byly spáleny. Teprve až v roce 1949 si ale spojenci uvědomili, že před soudem neskončil žádný z příslušníků 31. divize SS. Vyšetřováním se zjistilo, že stopy divize vedou z Bavorska do Rakouska, kde se však beznadějně ztrácejí - divizi o třiceti tisících mužích s tanky a dělostřelectvem se spojencům najít nepodařilo.
Faktem ovšem je, že ze zámku nad Rýnem zmizel i rodinný majetek von Straussenbergů. Spolek Thule tedy oficiálně přestal existovat, ale už od 90. let minulého století se začaly objevovat informace, podle nichž jistý Otto Kruger v roce 1977 oživil Řád teutonských rytířů. Faktem přitom je, že nedlouho po „oživení“ řádu se v Německu vzedmula vlna kriminality spojovaná s neonacistickými skupinami a namířená převážně proti přistěhovalcům hlavně z Turecka a Albánie. Podle nepodložených zpráv už řád vytvořil své lóže nejen v Německu, ale i v Polsku, Bulharsku, Rumunsku a na Balkáně.
V říjnu 1998 navíc začalo kolovat tvrzení, že baron Elrich von Straussenberg je nadále svrchovaným říšským maršálem Řádu teutonských rytířů, že jeho organizace má základny v Evropě, v Kanadě a na Aljašce a že jejich členové postupně formují divize s pořadovým číslem patnáct a osmnáct. Spolek Thule se tím prý vrací, aby naplnil své doktrinální a logistické funkce, které před šedesáti lety nedotáhl do konce. Příští desetiletí prý budou patřit jemu. Zvláštní, že?
http://www.mfplus.cz/Modules/MFPlus/StoryDetail.aspx?Id=3658&SubPortalId=6&BackURL=http%3a%2f%2fwww.mfplus.cz%2fModules%2fMFPlus%2fSection.aspx%3fp%3d4%26ColumnId%3d4%26page%3d3