V Rusku odhalili památníky strůjce rudého teroru Dzeržinského, jeden u školy - iDNES.cz
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-krasnodar-simferopol-krym-pamatnik-felix-dzerzinskij.A210914_063241_zahranicni_misl

Z iniciativy vedení školy v Krasnodaru na jihu Ruska a tajné služby FSB byl odhalen památník Felixe Dzeržinského.
Byl zakladatelem a velitelem obávané ruské Čeky, faktické předchůdkyně pozdějších GPU, NKVD a posléze KGB. Je všeobecně považován za jednoho ze strůjců mnoha masových vražd a bolševických represálií během Ruské občanské války v letech 1917 až 1922, během nichž zahynulo několik set tisíc lidí.

Během bolševické Říjnové revoluce přijal nové poruštělé příjmení Dzeržinskij, mezi bolševiky byl přezdíván jako Železný Felix nebo Krvavý Felix.

Lenin vysoce oceňoval jeho bezohlednou tvrdost, i když s ním Dzeržinskij i v závažných otázkách nesouhlasil (Brest-litevský mír, role odborů, sovětská národnostní politika atd.) Když mu Lenin jednou vytkl „velkoruský šovinismus“, obvinil ho z šovinismu neruských národů. V prosinci 1917 ho pověřil vybudováním instituce na obranu proti kontrarevoluci, zprvu nazvané Čeka (čerezvyčajnaja komissija), která se roku 1922 pod jeho vedením změnila v GPU (OGPU). Tento mocný aparát měl v roce 1917 25 zaměstnanců, v roce 1924 téměř 22 tisíc a obrovskou síť tajných agentů. Za první dva roky se počet obětí odhaduje na 50–100 tisíc, do roku 1926 asi půl milionu. Pod Dzeržinského organizací začaly vznikat pracovní tábory GULAG pro odpůrce režimu, postupně i jen pro "třídní nepřátele". Do roku 1960, kdy byly zrušeny, jimi prošly odhadem desítky milionů lidí a hrály i nezanedbatelnou roli v sovětském hospodářství.

Zemřel 20. července 1926 v Moskvě na infarkt myokardu, a to bezprostředně po dvouhodinové řeči k Ústřednímu výboru VKS(b), v níž ostře útočil na „opozici“ Trockého, Zinověva a Kameněva. O jeho smrti panují dodnes různé dohady, žádný však nebyl věrohodně historicky potvrzen.

Dzeržinskij imponoval svým až fanatickým odhodláním a když zemřel, nazval ho Stalin „rytířem revoluce“. Tím začalo soustavné propagandistické budování jeho pověsti jako údajně čestného muže s čistýma rukama. Byla po něm pojmenována řada měst, ulic a závodů, populární fotoaparát FED, lokomotivy FD a postavena řada pomníků. Velký železný pomník stál na Lubjance před budovou KGB a v roce 1991 byl stržen jako symbol komunismu. V roce 2012 však vedení města Moskvy rozhodlo, že bude obnoven jako kulturní památka.

-- zdroj: idnes. wiki.

proběhla médii informace o zadržení a vydání Rusa na Ukrajinu, něco blíže o tom, o koho jde:

Ruská anexe Krymu s českou stopou: šéf sevastopolské rozvědné skupiny má trvalý pobyt v Česku | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/rusko-anexe-krymu-cesko-rozvedka-trvaly-pobyt-v-cesku_1907040600_dbr

Echo24.cz: V Kanadě se začalo s pálením zakázaných knih. Na hranici skončil i Asterix a Tintin.
V Kanadě se začalo s pálením zakázaných knih. Na hranici skončil i Asterix a Tintin - Echo24.cz
https://echo24.cz/a/S7gm2/v-kanade-se-zacalo-s-palenim-zakazanych-knih-na-hranici-skoncil-i-asterix-a-tintin

Zdá se, že doby inkvizice a nacismu, kdy se hromadně rituálně pálily zakázané knihy, znovu přichází. A děje se tak v progresivistické Kanadě.

Cílem akce je „smíření s Prvními (domorodými) národy“. Vyřazeno nebo zlikvidováno bylo na 5 tisíc knih, románů, povídek, komiksů i encyklopedií.
Inkviziční výbor složený ze členů školské rady a původních obyvatel Kanady analyzoval stovky dětských knih o tzv. Prvních (domorodých) národech.

Školská rada zlikvidovala například komiks Tintin v Americe za „nepřijatelný jazyk, nesprávné informace, negativní zobrazení domorodých obyvatel a urážlivé vyobrazení domorodců na kresbách.

Nepřijatelný je i světoznámý francouzský komiks Asterix, vykreslující hrdinný boj Galů proti římským okupantům. Kiesová tvrdí, že tu dochází k sexualizaci domorodé ženy, která se zamiluje do tlustého, silného a dobráckého hrdiny Obelixe. Mladá žena je tu vyobrazena s hlubokým výstřihem a v minisukní. „Šli byste si zaběhat do lesa v minisukni?“ táže se Kiesová, „Ale lidé si to myslí,“ domnívá se. Existuje tu podle ní vytvořená představa domorodých žen jako snadno získaných žen, dychtivých divokého sexu....

ELIDOR: Skvelej clanek v Respektu k tematu evakuace z Vietnamu:

Poslední helikoptéra • RESPEKT
https://www.respekt.cz/tydenik/2021/31/posledni-helikoptera

29. dubna 1975, Vietnam

Třicet let žil celý svět v domnění, že ta helikoptéra evakuuje dav lidí utíkajících ze Saigonu těsně před koncem války ve Vietnamu. Symbol amerického selhání v jihovýchodní Asii pořídil v dubnu 1975 fotograf Hubert van Es. A dlouho trvalo, než napravil omyl kolegů.

Armáda USA se stáhla z Vietnamu už před dvěma lety, ale v metropoli obklíčené severovietnamskými jednotkami stále zůstávaly stovky Američanů. Saigonské letiště se 28. dubna kvůli bombardování uzavřelo, takže evakuace běžnými letadly nepřipadala v úvahu. Prezident USA Gerald Ford následující den vydal rozkaz zahájit největší evakuaci pomocí vrtulníků v dějinách.

Operaci Frequent Wind odstartoval signál odvysílaný rozhlasem. "Teplota v Saigonu je 105 stupňů a stoupá," oznámil hlasatel a poté zazněly tóny písně White Christmas. Tajný kód, o němž měli vědět jen lidé vybraní k evakuaci, ale který dávno znal celý Saigon. Před branami americké ambasády se tísnily tisíce doufajících Vietnamců.

V ulicích města dokumentoval chaotický průběh evakuace fotograf agentury UPI Hubert van Es. Za sedm let práce ve Vietnamu si vydobyl pověst neohroženého fotografa.


Drama na střeše apartmánů Pittman
Spokojený van Es se vrátil do hotelu Peninsula, aby fotografie vyvolal. Ve chvíli, kdy materiál zpracovával, na něj křikl kolega: "Všeho nech a pospěš sem, právě tu přistává vrtulník!"

Van Es popadl foťák s objektivem 300 mm a vyběhl na balkón. Na střeše budovy o čtyři bloky dál seděl vrtulník, ke kterému stoupal dřevěný žebřík. Na něm se tísnilo asi třicet lidí - vrcholní představitelé jihovietnamské vlády.
Dobře věděl, co je to za budovu. V tzv. apartmánech Pittman bydleli důstojníci CIA a střecha výtahové šachty byla nedávno vyztužena ocelovou deskou, aby unesla váhu helikoptéry.

"Bylo naprosto jasné, že do vrtulníku se všichni nevejdou. Na palubu se jich dostala asi polovina, zbytek zůstal na střeše a hodiny čekal na další vrtulník. Zbytečně, žádný další nepřiletěl," vzpomínal fotograf.


Popletený popisek
Van Es pořídil asi deset snímků. Vyvolal je, popsal a odeslal do centrály v Tokiu. Editoři si ale doprovodný text pozorně nepřečetli a vydali je s chybným popiskem, že se jedná o evakuaci americké ambasády. Omyl provázel fotografii řadu let, byť se její autor snažil o nápravu. Po několika letech marné úsilí vzdal.
Když severovietnamské jednotky Saigon dobyly, odmítl odjet a zůstal ve Vietnamu.

Světové pozornosti a všeobecných oprav v databázích se dočkal až v roce 2005, přesto si chyba žije dál a i dnes je často uváděn chybný popis.

zdroj: idnes, zkráceno, upraveno

ELIDOR: By me zajimalo, jestli starostu zvoli i na pristi obdobi :)