Vyšetřovali atentát komunistů na tři demokratické ministry, jejich život skončil tragicky
,,Krabičkový atentát" z podzimu 1947 na tři demokratické ministry zinscenovaný komunisty postihl nejvíce vyšetřovatele tohoto případu. Pomsta komunistů byla rázná a tvrdá.
V září 1947, několik měsíců před Únorem 1948, naplno propukla tzv. krčmaňská (krabičková) aféra, kdy byly adresovány třem nekomunistickým ministrům (Janu Masarykovi, Prokopu Drtinovi a Petru Zenklovi) krabičky s výbušninami. Amatérsky vypadající zařízení naštěstí nevybuchla, nicméně samotný nezdařený atentát zapadal do doby vyhrocujícího se konfliktu mezi komunisty a demokraty, respektive ministerstva spravedlnosti řízeného národním socialistou Prokopem Drtinou, a ministerstvem vnitra, který ovládal od roku 1945 komunista Václav Nosek.
V této době mohl izolovaný čin komunistických radikálů na Olomoucku v čele s Alexejem Čepičkou a poslancem Jurou Sosnarem výrazněji oslabit popularitu komunistů, pokud by se veřejnost dozvěděla, kdo za atentátem stál. Proto se snažilo zkomunizované ministerstvo vnitra vést případ záměrně do ztracena a ještě k tomu obvinila národní socialisty, že atentát zinscenovali sami, aby skandalizovali komunisty.
Nicméně v druhé linii své vlastní vyšetřování zahájilo i ministerstvo spravedlnosti, které pověřilo státního zástupce Františka Doležela, aby se tímto případem zabýval. Drtinův blízký spolupracovník a ministerský rada Zdeněk Marjanko, se též v této kauze aktivně angažoval. Z vyšetřování následně vyplynulo, že krabičky obsahující výbušninu vyrobil truhlář Jan Kopka, který se k tomu přiznal a že výbušniny do krabiček vložil právě komunistický poslanec Sosnar. Navíc bylo zjištěno, že v krajském sekretariátu v Olomouci se nachází sklad funkčních zbraní, které si radikální poslanec schovával na možný ozbrojený střet s ,,reakčními silami".
V lednu 1948 pak výsledky vyšetřování přednesl v parlamentu Drtina a jeho řeč vyzněla jako zdrcující obžaloba komunistických metod. Když už se zdálo, že viníci půjdou před soud, iniciátory atentátu zachránil Únor 1948. Byli to naopak vyšetřovatelé, kteří byli následně perzekvováni v čele s Doleželem a Marjankem.
Doležel byl zatčen 23 .2. 1948, stejně jako Marjanko, 11. března pak národní socialista František Kolava pro údajné křivé svědectví. Doležel, který byl jako všichni zadržení podroben surovým vyšetřovacím metodám zahrnující i fyzické násilí, byl v roce 1953 odsouzen na sedm let do vězení za údajné spáchání trestného činu přípravy úkladů o republiku. Marjanko pak dopadl nejhůř. 11. května 1949 zemřel v Praze-Ruzyni. Oficiální zpráva zněla, že spáchal sebevraždu, historikové se však shodují na tom, že byl surově ubit k smrti.
Po únoru 1948 bylo vyšetřování atentátu na tři ministry ukončeno a nikdo nebyl potrestán. Kauza, která měla potenciál komunisty před volbami v roce 1948 výrazněji oslabit, tak nakonec záměrně vyšuměla do ztracena.
Zdroj: Zora Dvořáková: Smrt pro tři ministry