Ve věku 91 let zemřel sovětský disident
Viktor Fajnberg, jeden z „osmi statečných“, kteří v roce 1968 protestovali v Moskvě proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR.
Viktor Fajnberg se narodil v Charkově. Vystudoval filologii na Leningradské univerzitě.
V zimě roku 1968 se poprvé setkal s leningradskou skupinou disidentů, která se zaujetím sledovala vývoj v Československu.
Část leningradského disentu se 1. srpna 1968 sešla a sepsala otevřený dopis československým novinám na podporu politických změn v zemi. O schůzce však věděla KGB a její účastníky večer pozatýkala. Druhý den ráno byl Viktor Fajnberg po domovní prohlídce propuštěn. Ostatní však trestu neunikli. Nejvyšší trest dostali chemik
Lev Kvačevskij a právník
Jurij Gendler. Oba strávili několik let v sovětských pracovních táborech.
21. srpna 1968 se Viktor Fajnberg ve vlaku na cestě z Leningradu do práce v Pavlovském muzeu dozvěděl o invazi do Československa. Okamžitě se rozhodl odjet do Moskvy. Doufal, že se tam podaří zorganizovat nějaký protest. Kontaktoval Pavla Litvinova a ten ho informoval o plánované demonstraci na Rudém náměstí.
25. srpna 1968 se spolu s dalšími sedmi podobně smýšlejícími lidmi (lingvista
Konstantin Babickij, básník
Vadim Delone, dělník
Vladimir Dremljuga, fyzik
Pavel Litvinov, básnířka a překladatelka
Natalja Gorbaněvská, lingvistka
Larisa Bogorazová a
Taťjana Bajevová) vydal na demonstraci proti okupaci Československa na Rudém náměstí. Akce trvala asi pět minut, poté byli demonstranti zadrženi důstojníky KGB ve službě na Rudém náměstí.
Na Rudém náměstí rozvinuli transparenty s hesly „Za vaši i naši svobodu!“, „Ať žije svobodné Československo!“, „Hanba okupantům!“, „Svobodu Dubčekovi!“ nebo „Ruce pryč od Československa!“.
Krátce po zahájení demonstrace byl napaden neuniformovanými příslušníky KGB, kteří mu vyrazili čtyři přední zuby. Následně ho naložili do auta a odvezli k výslechu. Po několikadenním pobytu ve věznici KGB Lefortovo byl eskortován do nechvalně proslulého centra soudní psychiatrické expertizy V. P. Serbského.
Zde byl uznán duševně nemocným a eskortován vězeňským vagonem do Leningradu. Ve zdejší „psychušce“ ho přijali se slovy: Kdo chce být propuštěn do tří let, musí uznat své dosavadní jednání za šílené a dobrovolně se podrobit léčbě. Viktor Fajnberg však tuto možnost odmítl, za což byl převeden na „speciální oddělení“. Stejně jako ostatním 750 vězňům na klinice, byly i Fajnbergovi podávány silné léky proti halucinacím a dalším poruchám, přestože jimi netrpěl. V roce 1971 spolu s Vladimirem Borisovem zahájil hladovku. Výsledkem byla izolace, násilné podávání jídla nosem a upoutání na lůžku dvakrát denně na dvě hodiny. Díky jednomu z psychiatrů se zpráva o hladovce dostala za zdi kliniky. Hladovkářů se zastal Andrej Sacharov a záhy se v západním rozhlase objevily informace o jejich osudu. Krátce po zahájení druhé hladovky byl Viktor Fajnberg převezen na civilní psychiatrickou kliniku, odkud ho propustili v listopadu 1973 na svobodu. Celkem strávil v psychiatrických klinikách pět let.
V roce 1974 emigroval přes Izrael do Velké Británie, kde založil organizaci CAPA – Campaign Against Psychiatric Abuses for political purposes. Od roku 1978 žil ve Francii a nadále se veřejně angažoval na podporu lidských práv ve světě.
Zemřel 2. ledna 2023