NYXYN: No já jsem se o něm dozvěděla Teprve nedávno asi před pěti týdny od jedné své příbuzné která tam už asi čtyřikrát byla v tom kruhu přátel. Den předem mi řekla že tam jede a že můžu jet s ní a já jsem se okamžitě v duchu obrátila do prostoru a myslela jsem myšlenku tak budu No zítra jedu za tebou kdo ty vlastně jsi a okamžitě sami dostalo odezvy je nic konkrétního jenom takový hodně přátelský úsměv Ale bylo to prostě v tom hicu teď já zavolala, on odpověděl.
Tak mě tam vzala a už jsem tam byla dvakrát. Hlavně Ale napřed jsem si pročetla kdo a co to vlastně je , něco o jeho životě taky tu Duší K jsem si poslechla a právě dost se mi to líbilo , jak jsem už níže popsala.

Taky se mi líbilo, jak lze v podstatě lusknutím prstu něco změnit Což já jsem tak trochu zažila kdysi před x lety v různých formách a vím že takové věci možné jsou.
A tak jsem si říkala, že po těch letech různého pinožení se v tom pozemském labyrintu, v pouštích a junglích, bych si zase zasloužila nějaký ten okamžitý záblesk, nějaký ten instantní zázrak, který je jasný jako facka. Ne že bych to nějak zvlášť potřebovala ( i když něco by se našlo, ne že ne:), prostě jen tak .
Tak jsem se zase obrátila na Bruna, ale ta odezva už nepřišla.
Pak mě zase po měsíci začal bolet zub který mě zlobil Celou zimu. On to tedy není zub ale je to nějaký tam nerv schovaný v dásní a místama je to fakt peklo. Tak jsem ležela jako mršina, úpěla a měla na tváři studený hadr.
A v ruce letáček o Brunovi.
V těch okamžicích bolesti jsem si matné vzpomněla na to, že příbuzná tuhle někomu radila, aby si dal na bolavé místo Brunovu fotku. Memu raciu to pochopitelně okamžitě připadalo ujettý a jako pověrčivý nebo co a ohrnulo nos, jenže teď jsem po té fotce prostě sáhla.
Nic dramatického se nestalo, zub bolel dál, pak se zklidnil jako vždycky po nějakém čase.
A já jsem dal držela ten letáček v ruce ale jak jsem ležela, tak už jsem úplně zapomněla, že ho v té ruce mám pořád. A najednou tak ležím a cítím nějaký signál z té ruky , takový jako Řekla bych jemně mírně hřejivý konejšivý proud dobra.

Prostě Bylo mi to příjemné. Ale nic obzvlášť
silného nebo dramatického to nebylo. Každopádně od té doby jsem si dávala letáček třeba i na srdce na krk na hlavu a bylo to zkrátka hrozně příjemné. Nedovedu přesně popsat čím a jak , přesné pocity nebo emoce to nebyly , prostě Zkrátka a jednoduše hrozně příjemný pocit.
Párkrát jsem zkoušela einstellung v předpisovém provedení , to znamená v sedě, ruce dlaněmi vzhůru na klíně, ale nic moc jsem necítila. Asi jsem podvědomě furt čekala nějaké to bleskové Cosi.
Co mě na tom zajímá osobně, je v podstatě nějak se dostat celkově do vyladění do Harmonie uvnitř i v životě, abych Znovu našla to světlo, ve kterém jsem kdysi žila a které žilo ve mně a aby se okolnosti mého života odvíjely správně v radosti Tedy já abych byla na správném místě kde být mám a dělala To co dělat Mám. Abych měla v životě více radosti a pocitu uspokojení. Ne že bych prožívala něco hrozného , ale rozhodně ještě nejsem vyladěná dostatečně.
No a v tom mi došlo že pokud něco takového chci dělat respektive připojit praxi Bruna groeninga k tomu co už dělám Nebo jsem dělala, tak musím opravdu praktikovat. Praktikovat ne jenom napůl na jenom trochu nejenom teoretizovat ale skutečně dodělat což jsem se zatím k tomu mockrát nedostala a jelikož jsem zatím žádné napojení skrz tuto techniku nepocítila tak jsem se do toho nepustila naplno. A to je prostě čistě můj problém čistě moje věc jak moc to chci dělat jak moc jsem schopná to dělat A je to jenom na mě ono to z těch filmů vypadá tak nějak na první pohled zhruba tak že lidi řeknou Bruno prosím tě pomoz mi napadá jsou uzdravení .ale když člověk poslouchá ti čte ty uzdravené lidi pozorněji tak zjistí že jemu to taky kolikrát trvalo dost dlouho než dosáhly uzdravení než se jim ten život vyladil. Takže tohle to mě teprve čeká.
Jak říkám metoda je to jednoduchá technika je to jednoduchá, myšlenka je to jednoduchá ale člověk to prostě musí dělat , bez toho to nejde.
Omlouvám se jestli jsou v tom textu někde chyby protože to diktuji do mobilu robotovi a ne všechno stíhám asi opravit.

Proč mě tenhle člověk zaujal a proč se mu dál věnuju?
1. Protože se mi líbí jeho "metoda" a slova, která mezi lidi vnesl, aby ti, kdo uslyší a porozumí, se mohli začít uzdravovat i bez lékařů a léčitelů.
2. Protože po desítkách let, kdy jsem se zabývala nemocemi, jejich skutečnými příčinami a cestami, jak ty příčiny odstranit mi konečně došlo, že je tu i cesta jiná. Mnohem jednodušší. Přesto asi pro člověka naší kultury a doby možná úplně nejtěžší (?)
3. Protože jsem konečně naplno pochopila, že k uzdravení není třeba intelektuálního pochopení a i osobnostně jsem dospěla tak, že si mohu dovolit být jednoduchá a prostá jako dítě a že to není nic špatného ani to není rezignace na rozum, ani kapitulace, ani prohra, jak by to chtělo to malé rozumářské ego klasifikovat. Pochopila jsem, že prostě jde beztrestně - a dokonce k velkému prospěchu - vypustit ze hry o zdraví suchý rozum, který furt jenom rozebírá všechny mechanismy na kolečka, takže nefungují a nechat to na srdci, na duši, prostě na jemnějších a širších sférách a nástrojích, které má člověk k dispozici.
4. Protože jsem pochopila, že neustále se zabývat nemocemi je nemocné - že je třeba zabývat se zdravím a tím, co ho tvoří - a to mě učí a neustále připomíná Bruno