Ahoj...před pár dny jsem se poprvé pozastavil nad tím, proč jsem se já starý vlk ocitl na Facebooku. Sociální platforma primárně využívaná generacemi XY. Sociální platforma jejíž architektura přímo vybízí k exhibování. Jak je možné, že jsem penetroval svůj pevný odmítavý postoj k Facebooku a po čtyřicítce si zřídím profil? Odpověď je jednoduchá... Jen ji trochu vykreslím v souvislostech... :
Někdy v březnu 2022 jsem zvedl zvonící telefon na jehož opačném konci byl můj šéf, přítel a člověk jehož si nesmírně vážím... S dotazem jestli můžu převzít 4 ukrajinské ženy ve Frýdku a odvézt je do Brna. Jasně, souhlasím. Ukázalo se že v Brně vystupuje pouze jedna žena a další 3 chtějí pokračovat dál někam do čech. Byla noc a tak jsem jim nabídl že je odvezu. Byla to rodina, babička, matka a 8 letá holčička. Z člověka v cílové zastávce se nakonec vyklubal pochybný muž jehož pohnutky mi byly krajně podezřelé. Noc se přehoupla do dalšího dne. Telefonát z benzínky ať doma připraví spaní..... Budeme mít hosty povídám. Kolem druhé/třetí hodiny ranní jsme dorazili domů a já šel spát s hlavou narvanou myšlenkami.
Ten den jsem byl ještě plný emocí z naší nové ukrajinské návštěvy, kterou jsem si předešlou noc nečekaně dovezl domů a ubytoval. Nemohl jsem tušit jak velká spirála událostí se tímto roztočila……..
Začli jsme díky ztřeštěné ,ale velmi zajímavé nabídce ,kdy nám jeden movitý klient naší stavitelské firmy, nabídl větší množství malometrážních bytů na hotelovém domě Permon. Zcela bezplatně,jen za účelem pomoci.Jeho vidina, že budeme sbírat ukrajinské maminky s dětmi někde po Ostravském nádraží,z nás po několika telefonátech stekla na zem. S mým šéfem a jeho zkušenostmi z hranic jsme si uvědomili ,že nebude jiné cesty než té oficiální a to přes Krajské asistenční centrum pomoci uprchlíkům….zkráceně KACPU. Vyzvedli jsme si první sadu klíčů od správcové hotelu a ještě ten večer jsme začali s přípravou. Byl to poměrně hektický šinkanzen aktivit….co první?Všechno přicházelo tak nějak postupně.Snažil jsem se zorientovat v situaci jak to šlo.
Jako jeden z prvních známých ,kdo zareagoval na nastalou situaci ,byla naše Neplachovická spojka. Kateřina a její rodina.Ta během několika hodin dorazila na hotel i se svým šéfem a prvním hmotným darem Permonu: plnou dodávkou základních potravin,hygienických a toaletních potřeb,čistících prostředků,varných konvic,utěrek,ručníků a základních léků….Společně jsme začali uklízet byty a vybavovat je tím co jsme měli.A že toho nebylo moc. Pár matrací od správcové,spacáků a karimatek od šéfových přátel…sem tam stůl či židle…s únavou jsme se pozdě v noci rozešli domů….na druhý den začalo vše od znova…..úklidy,vybalování věcí,nekonečné telefonáty všem koho jsme znali s žádostí o pomoc,radu,podporu….
…urgentní hovory s KACPOU….na naši nepřipravenost operátor reagoval slovy: “prosím,vezměte ty lidi k sobě…jim je jedno jestli budou spát na zemi…oni za sebou jen chtějí zavřít dveře….”.... slzy v očích a souhlas….”přivezte nám je”
…ten večer se k nám přidal Jiří. Mladý ,šikovný s velmi věcným pohledem na problematiku a hlavně: opora v podobě zkušeností z obdobně vzniklé nadšenecké pomoci na Ukrajině v letech první "invaze" 2014….Společně s ním a holkama z Neplachovic jsme přijali první lidi.Mluvili na ně.Utěšovali je.Pomohli jsme jim se skromnými zavazadly. Já raději před něma klečel a přes překladač v telefonu vysvětloval, že jsou v bezpečí a nemusí se ničeho bát. Neplachovická spojka lítala ze dveří do dveří se smíchem jim vlastním a očima plnýma podpory. V nastalé situaci nám nedocházelo vůbec nic….možná proto jsme neměli z ničeho strach.Zatím….opět v noci jsme opustili Permon a rozešli se do svých domovů…
…doma jsem vůbec nespal…i přes velkou únavu a vyčerpání jsem nezamhouřil oka.To jsem ještě nevěděl co všechno vydržím a co mě/nás čeká….v hlavě mi lítaly myšlenky a strachy…co jsem to udělal!!! Nastěhoval jsem neznámé lidi do bytů ,které mi nepatřily a dal jim naději…velký závazek z jehož tíhy se mi podlomily kolena.Volal jsem do Neplachovic abych se svěřil.Katka mi tehdy řekla: “Luki,nemůžeme nic zkazit….protože máme čisté úmysly…je to dobro….” Byla to vzpruha.Nová energie do žil.
15.3….třetí den na Permonu….vše od znova…Neplachovická spojka,Jiří,já,šéf….úklid bytů po bývalých nájemnících,nekonečno telefonátů,nabídky pomoci od jednotlivců,schody po dvou nahoru a dolů….rychlejší než výtah,litry kafe…KACPA volá a prosí…:”Pane Svoboda…já vím je pozdě…ale můžeme ty lidi dovézt?”...chtěli jsme jít domů,je noc….”samozřejmě….dovezte je” odpovídám….
Někdy v té době přišly další zásadní osoby do našeho spolku….Lucie,která se objevila odnikud a najednou byla všude s dalšími možnostmi,penězi,elánem…a Nastya…ukrajinská uprchlice…po letmém hovoru s ní jsem věděl co přijde: “Nastyo,pomůžeš nám?”...souhlasila…od té doby byla zásadní člen spolku…převzala organizaci mezi ukrajinci,přidělování bytů,dnes už i úklidy a vybavování…..po ní přišla další důležitá náhrada: Lika, ta která vyrábí krásné brože.
Následující dny se slily do jednoho táhlého kolotoče uklízení, stěhování, montování, oprav,smíchu,slz,potu a stupňující se únavy....přišlo vyhoření, personální změny ve spolku, emoce, nový vztah, rozchod po 20ti letech.... Veliký životní twist...
….naše prvotní vize o vytvoření z lidí uprchlých před válkou samostatně fungující těleso se pomalu naplňuje….naše další vize o hlubším začleňování těchto lidí do společnosti nabývá zřetelných kontur.Za sebou máme spoustu práce,vedle sebe jeden druhého,před sebou další výzvy a okolo nás ….usměvavé tváře stovky žen,dětí a hrstky mužů,kterým jsme společnými silami dali něco velmi blízkého tomu co jim jiní vzali….domov.
Momentálně se staráme o 45 bytů a shruba 120 lidí. Spravujeme společenské prostory kde jsme měli již několik víceméně úspěšných akcí a setkání.
Založili jsme neziskovou organizaci Beskydy Ukrajině...
.... a to je vlastně odpověď na otázku proč jsem se ocitl na Facebooku. A priori jsem nechtěl propagovat sebe, ale spolek... Aby se o nás vědělo. Aby třeba lidé, kterým není lhostejný osud lidí prchajícími se svými dětmi před dělostřeleckými granáty a raketami padající na střechy jejich domovů, mohli pomoci ne nám..... Ale lidem kteří to potřebují. Třeba ve formě nápadů, kontaktů či jakkoliv jinak.....
Nevím jak se Facebook ovládá do detailů, chápu sice psychologické principy a mechanismy, ale občas narážím na to co už možná má spousta z vás vyřešeno. Nebudu postovat to co jsem měl na oběd a ani to kde zrovna teď ležím :) Chci vás požádat o pár minut života... Zadejte do hledání Beskydy Ukrajině a podívejte se na to co děláme... Pokud vás to zaujme dejte si nás do sledování a šiřte dál.... Válka nekončí a zřejmě jen tak nezkončí...pokud se nevěnujeme našemu projektu na HD Permon, snažíme se třeba shánět materiální pomoc pro humanitární cesty dobrovolníků....
Nebudu veřejně řešit anebo obhajovat politické názory hanící tu či onu stranu konfliktu na Ukrajině. Je mi nad slunce jasně že zprávy z médií můžou mít zavádějící a manipulativní charakter. Vím to. Mé kořeny jsou v undergroundu a vím který systém je nejlepší. Politika je žumpa, tenhle svět je zmatený a čím dál víc se názorově fragmentuje. Vyznat se v tom co je dobré a co ne je pořád složitější. Lidské vlastnosti jako soucit, smysl pro pravdu či spravedlnost, láska k životu a všemu živému... jsou haněny, zesmešňovány a odsuzovány...
Naš spolek je organizací čistě humanitárního charakteru... Striktně apolitický.... Není naším cílem názorová konstrukce, kterou bychom vštěpovali lidem na sílu.... Naším cílem je kultivováním hodnot jejíž význam se v dnešní době čím dál víc přesouvá do spektra sprostých slov.
Dovolte mi abych Vás pozval na naše stránky Beskydy Ukrajině....
Jedeme dál....
Lukáš