ELSINOR: les s příběhem.... tak to jsem šla dneska na procházku a najednou vidím něco velkého černého mezi stromy.... samec losa, v kohoutku nejspíš víc než já (173cm), říjen (tj. měsíc, kdy člověk neví, kdy a co jim rupne v kouli)... fotit jsem nestihla, jen jsem doufala, že si mě nevšimne a půjde dál.... šel, ale já si zbytek štreky zpívala (obvykle vidím ve volném pondělku výhodu, že teda nikde nikdo, dneska jsem modlila za nějaké další turisty, klidně i bikera bych brala, aby tam ještě někdo jiný plašil zvěř.... nejhorší bylo, že tahle kráva veliká, se lesem posunovala úplně potichoučku - kdybych ho nezahlídla periferním viděním, protože se hýbal, tak o něm vůbec nevím...

(velkého černého samce losa jsme fotili v téhle oblasti z auta asi před týdnem - losi jsou solitérní, netvoří stáda, takže je skutečně pravděpodobné že to byl ten samý jedinec)

Vcerejsi.

Jedna i s Artemis. :)

Ze včerejška z velmi hvozdovitýho anglickýho parku u dobříšskýho zámku.

NANTHEI: Lesy s příběhem jsou nejlepší. :)

na týhle fotce lesa není vůbec nic zajímavýho, ale je to les s příběhem.
blízko něj jsem vyrůstala, když to byl ještě úplně dětskej, relativně nově uměle vysázenej lesíček. neměl žádnej podrost, na zemi bylo jehličí, a ty pravidelně vysázený borovičky měly tak 2 a půl metru na výšku a větve od země.

teď je to takhle. a já nemůžu uvěřit, kam ty desítky let zmizely.

Jedna z minulého roku :)

Dnešní :)

Tri barvy Amazonie.

NANTHEI: Dekuju😌 bylo to magicke.

AETHER: tak tohle je nejvíc! ta nebesa z lístků, to je absolutně boží :O

Můj repost z Cundr & vandr
Malá Fatra