PESTRYPAPOUSEK: haha, já taky!!

ELSINOR: malé druhotné potěšení: jedu vždycky odspoda a zkouším tipovat, od koho by fotka mohla být, a tady jsem se trefila bez váhání :)

to je čirá krása tady. přihodím archivní hvozd středočeský a kus zámořského :)

já dám jednu z naší zahrádky.... to si takhle jdete lesem.... foceno mobilem, omlouvám se za kvalitu, nějak jsem necítila potřebu jít blíž.... vyrušili jsme ho při koupeli (snídani?) v jezírku...

Vodopády Svatého Wolfganga

Slapy. Bory šumí po skalinách.

Jedna toulavá v pralese :)

SEKELLE: To je dobrej nápad, toho jsem zatím do lesa nevzala. Díky. :)
Skácel je skvostnej, jak s lehkostí a přesností zachycuje, co je zdánlivě neuchopitelný. Navíc s takovou pokorou.

A ještě jedna fotka.

ELSINOR: Moc rád si nosim poezii Jana Skácela do lesa :) takova dokonala kombinace.

Jan Skácel i sem:

Najděte dva kusy dřeva
a zkuste tlouci
polínkem o polínko.
Tak jsem to dělal doma,
když jsem vyklepával
hodinu mezi psem a vlkem.

Musíte klepat do rytmu.
Musíte vyšívat tím dřevem.
Snad se vám podaří
probudit v sobě hvozd.

BERRUNA: To je nádhera!

A potůčky v lesích nedaleko Vyššího Brodu <3

A z okraje lesa :)

DEADSLUT: pokud se ty stromy kroutěj stejně, může tam bejt nestabilní podloží, a občas ten svah celej trochu ujede. Říká se tomu opilej les, typicky někde u Baltu na dunách. Borovicím se to děje poměrně často tím, že v pískách rady rostou.