Dneska se cítím tak hustá, že bych měla chodit ve slow motion. Občas se někde letmo zmíním, že fakt nesnáším pojezdy po městě a výzvy, které s sebou přinášejí. Takže jsem dnes půl hodiny škrábala námrazu a pak jsem jela do servisu, který je na druhém konci města a ta cesta je fakt odporná (a taky se hodně mění, protože na ní rádi zavírají rlzné úseky). Bez úhony jsem dojela a dostala se napočtvrté do toho jednoho parkovacícho místa, co na mě zbylo, nic jsem nepoškrábala ani svému autu, ani dvěma sousedním, co stála obě těsně na čáře (máme auto dlouhé, široké a bystrozraké). Auto je přezuté a cestou domů jsem měla dva near-missy s velkými vozidly (obě dost náhle přibočila a bylo to v rychlosti, kdy jsem s tím kromě modlení nemohla nic moc dělat) a jeden s chodkyní optimistkou co vyběhla jak srna zpoza dodávky v protisměru. Nicméně i po těchto zážitcích jsem dojela do nákupáku vyzvednout balík (takže závory a motání se mezi lidmi a dodávkami a zaskórování dalšího uzounkého parkovacího místa, kde oba sousedi stáli na čáře. Dojedu s balíkem domů, jenže tam ještě zuří blokáč, takže s blokáčem za zády rychle vyložit balík a hledat parkovací místo, což je za těchto podmínek další velká výzva. Haluzové parkovací místo v uzounké uličce. Akorát že podélné. Ale nikdo nebyl zraněn, nic nebylo poškozeno a balík zdárně doručen a vůbec.