vypujceno z jineho klubu :
"
Třeba že ruští vojáci vůbec neznali rychlovarné konvice. Buď se je báli používat, nebo je kradli bez toho spodku s přívodem elektřiny, kterou doma stejně nemají zavedenou. Případně rychlovarné konvice stavěli na plyn, takže se jim roztavily. O plazmové televizi si mysleli, že je to obraz. Zrovna tohle je možná svým způsobem úsměvné, jenže specifičnost ruského prostředí k smíchu moc není. Volala mi třeba jedna kriminoložka od Bajkalu, že řešili případ vraždy nemluvněte, které tak dlouho křičelo, až ho jeho otec hodil do kamen, kde shořelo. To je přece úplně mimo naše chápání. Když byla tahle kolegyně u nás v Hradci Králové na konferenci, ujišťovala nás: „Věřte mi, že ve srovnání s Ruskem u vás nemáte vůbec žádnou kriminalitu.“
Hodně se mluví o bojovém využívání ruských vězňů. Jenže k chování, které bychom my považovali za hranou, v Rusku nepotřebujete vězeňskou zkušenost. Stejným způsobem je tam totiž dlouhodobě vychována značná část mládeže. Existují mládežnická hnutí kriminálního charakteru, třeba Арестантский уклад/устав един, což se dá přeložit jako Osud trestanců je společný. To je subkultura, jejíž příslušníci mezi sebou vybírají peníze – leckdy k tomu dochází i nedobrovolně – a posílají je do kriminálních struktur v trestaneckých koloniích. Představa o normálních vztazích ve společnosti je takovým lidem cizí, znásilnění pro ně představuje normu. Sexuální násilí mezi muži v ruském vězení, ale i v armádě či mezi kadyrovci je běžné.
Něco vám povím. Znásilnění se na ruském Telegramu běžně zneužívá k vydírání, paradoxně ovšem nikoliv pachatelů, nýbrž obětí. „Jestli pro nás neuděláš tohle a tohle, ukážeme všem video s tvým znásilněním.“ Ruská společnost je bohužel nastavená tak, že to oběť nikam nehlásí. Nemá vlastně ani kam, tamní policie a FSB je součástí problému. Jen občas se objeví videa s oběťmi, které projeví neskutečnou osobní odvahu a znásilnění přiznají. Odvážní jsou proto, jelikož tohle jim v Rusku přinese všeobecnou ostrakizaci. Jsou za srač**, kterým to udělali, a za srač**, které to ještě přiznaly.
Zastání pochopitelně nenajdou ani u nadřízených. Na velitelská místa jsou v ruské armádě záměrně vybíráni lidé, jejichž profil byl zformován v deviantním prostředí a kteří za vše vděčí současnému režimu. Asi jsme si dříve neuvědomovali, jak velké části společnosti žijí v Rusku v podobných podmínkách. A hlavně, jak mohou být tyto třídy využity v agresivní válce.
Tím spíš, že v Rusku má lidský život jinou hodnotu.
Jinou, lépe řečeno žádnou. Podle toho se k vojákům chovají i jejich velitelé. Jen si vzpomeňte na Prigožina, který nechává hlavy vlastních vojáků rozmlátit velkou palicí, aby ostatní odradil od myšlenek na dezerci. To je středověk! Smrti se ovšem často příliš nebojí ani sami vojáci. Rozdíl mezi životem a smrtí se jim nejeví tak velký. Neohroženost ruských vojáků nesouvisí s hrdinstvím, ale spíše s tím, že ve svých očích nemají co ztratit. Nemají se kam vrátit. Smrt se zdá být dobrou alternativou, koncem každodenního ponižování a zneužívání.
Evropané všude hledají logická vysvětlení, ty však tady nenajdeme. V Rusku je všechno nezměrně složitější a horší, než si člověk dokáže představit. Většina Rusů navíc ani nechápe tragédii situace. I ruští vojáci si začali dávat dohromady, že na Ukrajině nejsou vítáni, až po pěti dnech války. Od té doby taky začínají útoky na civilní cíle. Ruská armáda se tím, že ji tam nemají rádi, cítila ponížena. Tak se rozhodla páchat obrovské zlo.
"
Petr Pojman mapuje Putinova zvěrstva: Rusové vraždí děti, jedí u masových hrobů - CNN Prima NEWS
Petr Pojman mapuje Putinova zvěrstva: Rusové vraždí děti, jedí u masových hrobů - CNN Prima NEWShttps://cnn.iprima.cz/cech-mapuje-putinova-zverstva-rusove-muci-elektrinou-vrazdi-deti-jedi-u-masovych-hrobu-207108#Sice jsem na stejne strane barikady, tedy podporuji ukrajinu v boji proti agresorovi, ale nechce se mi verit, ze to je v rusku vsude takto spatne, potkal sem treba par rusu a rusek na dovolene v egypte a zas tak daleko od chovani zapadniho evropana nebyli...