PRAASHEK: hahaha
Kniha Verčina, kapitola 1
1. A stalo se, že Verča promluvila a řekla:
„Co jsem ji nečetla?“
A nebýval to jazyk přímý, nýbrž v hlubinách myšlenek skrytý.
2. Hle, Písmo svaté nebylo otevřeno všem, neboť slova jeho byla jako mlha nad ránem,
a chápání bylo dáno jen těm, kdož měli trpělivost, nebo smysl pro trýzeň.
3. Neboť mnoho bylo zákonů, jež se opakovaly jako ozvěna v horách,
a mnoho příkazů, jež připomínaly počty na kamenných deskách.
4. A tak řekla Verča: „Raději zůstanu u žalmu života, který je prostý a jasný,
než abych bloudila v moři slov, kde se topí i mudrci a proroci.“
5. A přišla odpověď z nebes:
„Neboj se, neboť není hanbou nečíst vše,
neboť i sám Mojžíš přestal počítat, když došel k páté straně.“
6. I zasmála se Verča, neboť věděla, že moudrost není v počtu přečtených slov,
ale v pochopení toho, co tě zasáhne jako blesk z nebe.
7. A tak zůstala Verča v klidu,
a mlha slov ustoupila,
a radost přešla v srdce jako vánku tichého.