CATEE: Děkuji 🙂 Teď se mě na to ptali jinde 😁
Jsem v pohodě, uklízím kuchyň, chystám si věci na vaření, srkám u toho kafe a dělám si další. Ještě musím vyprat propocené hadry ze včerejška a dvou předchozích tréninků.
Po fyzické stránce cítím lehce "obouchaná" chodidla zespodu a trochu stehna, přece jen byly na trase kopce, které u baráku moc nenatrénuju, a lýtka, která to celé odpružila a odtahala, ale fakt jenom lehce. Myslím, že za to vděčím své před 3 roky naučené "cupitavé" technice.
Ani nemám moc hlad, přestože mi včera tabulky tvrdily, že musím sníst skoro 8000 kcal, což se do mě samozřejmě fyzicky nevejde 😁
Jinak tím, že to byla takováhle akce, potkala se tam pestrá směs lidí, kteří byli rádi, že jsou venku, a bylo to hrozně fajn. Sklízel a rozdával jsem komplimenty, párkrát s někým krátce pokecal, než jeden druhému utekl, byl jsem plný endorfinů, vtipkoval a celkově jsem se vůbec neprojevoval jako introvert, jakým normálně jsem 🙂 Na posledních 8 km jsem pak běžel společně s nějakou slečnou, se kterou jsme si navzájem nedokázali utéct, tak jsme taky aspoň pokecali 😆 Trénovala tam prý na B7 a podle toho hekání šla nadoraz, tak jsme se vzájemně dotáhli do cíle...
Nicméně v hlavě to být musí: Byl tam jeden "nehezký" úsek, rovná zemědělská asfaltka v mírném stoupání přes pole, oproti zbytku trasy strašná nuda a člověk viděl ten kilometr rovné čáry před sebou, který bude muset překonat - tak tam jsem byl ve svém živlu 😁 Ponořil jsem se do sebe, nastavil si rytmus kroků, zkontroloval tepy a jel - předběhl jsem na tom úseku tři jiné běžce, které se mi před tím nedařilo dohnat, tady je viditelně brzdila hlava, už jenom podle toho, jak nadávali 😆
Já byl rád, že jsem venku, mám celý den volno a můžu si šlapat.