PAKOBYLKA_: mojí dceři ještě teď v 11 letech vadí nápoje s bublinkama (nesnesitelně ji štípou do jazyka), i lehce pálivé jídlo, škrábavý svetr, dost často jí vadí na pokožce opalovací krém/mléko, nesnáší si na pokožku cokoli mazat. Je pravda, že mi taky dost pleťových krémů vadí, cítím to jako takovou nepříjemnou vrstvu něčeho na mně, dusivou.
LWEEK: tak hospodské situace, kde je hluk a mluví víc lidí, z toho se mi obvykle v hlavě vytváří nesmyslné slovní koláže, kdy se mi začátek věty jednoho člověka spojí s prostředkem věty jiného člověka a koncem věty ještě dalšího člověka :D Výborný, fakt :) Když na mě v hlučné místnosti plné dalších mluvících lidí mluví jeden člověk, tak bych ho nejraději odvlekla někam do ticha, protože ty ostatní neumím odfiltrovat a neslyšet je. Jj, s tím přenosem emocí to mám taky, ano, i u filmů a i těch pro děti. Nedávno jsem viděla něco s nějakými tučňáky... Jo, už jsem to našla, Happy Feet... tam byl nějakej tučňák chycenej do nějakého plastu a já jsem z toho byla úplně vynervovaná, jak se z toho chudák dostane a jak je to strašný a fakt mi šly slzy do očí. Tak to mi zase dcera řekla, že jsem hroznej cíťa, vždyť je to jen animák! No je, no...

QUANTI: to mám oboje taky. A dost mi vadí lesklý věci, myslím, že to taky souvisí s HSP. Nebo když v mým dětství máma naklepávala maso na řízky, tak jsem se musela někam schovat, nějak mi to připadlo nesnesitelně intenzivní.

QUANTI: Nikdy? Mne zrovna dneska vadi cokoliv na kuzi, obleceni, doteky. Jindy je to ok. Cedulky jak ktery, utazeny rukavy nesnesu, ale ponozky utazenejsi mi nevadi. Obycejny ponozky MUSI sedet, chumlavy (teply) muzu mit volnejsi. Hluk je vicemene ok, ten zvladam v pohode, vypnu se a jakoby… odpojim?…ale pachy a vune ne, jak treba nekdo v mhd smrdi cigarama, odsedam. Textury jidla, to je nekonecny pribeh. A mohla bych pokracovat.

LWEEK: Taky brečím u každýho animáku 😅

QUANTI: Mě třeba nevadí když je hluk nebo mluví víc lidí, ale nerozumím jim. Mám dlouhodobě problém s hospodama apod. Já prostě nerozumím co mi kdo říká. Obecně hluk moc nemusím a spíš se mu vyhýbám, ale přežiju ho. Obecně mám pocit, že všechno vnímám intenzivněji, ale ne tolik aby mě to níčilo. Spíš to potom rozhoduje o tom co preferuju nebo ne. S čím mám velký problém je vnímání emocí. Hodně se na mě přenáší. Takže u každého bijáku kde je nějaká citlivější scéna bulím. A to i u animovaných filmů pro děti. x)

LWEEK: Jo, hlavně třeba když mluví víc lidí najednou, nebo moc prudký světla atd...

Začínám mít trochu tušení, že není vysoká citlivost a vysoká citlivost. Bavím se teď s autistickým člověkem, který je hypersensorický. Autismus způsobuje vysokou cilivost na vjemy, ale jiným způsobem. Jde o to, že autista nemá filtr a všechno vnímá a analyzuje a ty vjemy jsou mu extrémně nepříjemné až bolestivé. Co ale nevnímá správně nebo nijak silně jsou emoce a atmosféru. Alespoň ne v případě toho člověk se kterým se bavím. Ale tak to je obecně známý problém lidí na spektru. V případě člověka se kterým se bavím je narušená i schopnost si věci a emoce představovat. Tudíž se ani neumí vcítit do ostatních, pokud to sám neprožil a neumí si to spojit s nějakou vzpomínkou.

Proč to píšu. Asi by bylo dobré odlišit tento typ vysoké citlivosti způsobené poruchou autistického spektra. Od vysoké citlivosti, která má asi jiné kořeny. Není to nutně hypersensorika, ale spíš vysoká vnímavost. Něco jako zvýšená pozornost na to co se kolem člověka děje a na prožitky lidí a zvířat.

Jestli bych to k něčemu měl přirovnat, tak autisté mají nastavenou hlasitost reality přes 100% a vnímají zvuk zkresleně a nepříjemně asi jako zvuk, který chrčí z přebuzené audio sestavy až praskají bubínky. Kdežto vysoce citliví lidé ji mají na 100% a zvuk vnímají čistě a velmi intenzivně. Běžní lidé oproti tomu často ani neslyší že někde něco hraje a nebo to vnímají jen potichu dokud se vysloveně nerozhodnou něčemu naslouchat.

Takhle, má úzkosti takže antidepresiva mají šanci zabrat a zabrali. Spíš jde o to, že po letech terapií se nikam moc neposunuli. Prý má trochu OCD, trochu tamto, trochu tamto. Nechtěl jsem aby to vyznělo "blbý psychiatr co jí cpe léky které nepotřebuje". Spíš mi jde o to, že jestli je vysoce citlivá, tak to je to může být příčina toho proč se necítí v mnoha situacích pohodlně a proč má další psychické problémy jako jsou úzkosti. Bavíme se tu nejen o senzorické citlivosti, ale i psychické citlivosti. Vysoce citlivý člověk si neřekne "to je ale blbec" když do něj někdo strčí u kasy a předběhne ho. Ale trápí se tím třeba i několik dní a pořád přemýšlí jestli toho člověka nějak naštval, že do něj strčil u kasy. Vysoce citlivý člověk může mít úzkosti z tragického kolegy v práci který každý den zahrnuje kolegy svými vyprávěními o tom co se mu zase kde stalo. No a jde o to, že člověk může chodit na terapie a baštit léky na úzkosti a nebo může identifikovat svůj problém a změnit své prostředí tak aby nebyl tolik vystavovaný situacím, které u něj způsobují nepohodu. Za vysokou citlivostí se může skrývat i jiná diagnóza. Ale nemusí.

KOLCON: 🤡