Nadrazi Praha Bubny. Krasne.

SABRIEL13: hele, každá autonehoda, ze který člověk odešel po svejch, je připomínkou toho, že furt ještě žije, a tedy důvodem k oslavě! :-)

NEI: tak ono je to spíš o zvážení věcí, proč člověka máme rádi a toho čím nás sere. Zatím to sere nepřevážilo. Ono je mi to vlastně u prdele, já do toho Hradce jezdím ráda, vypadnu z debilního Kladna, má domácí kino, mně na televizi nejde nainstalovat Netflix, tak se hrbím u notebooku, má obrovskou sedačku, mně se tam nevejde. Zítra si zašukáme, to je jedno z jeho velkých plusů, půjdeme na výlet, do kina, v neděli se zase seberu a jedu domů. Já sama nechci, aby jezdil on za mnou, protože mě to v Kladně sere. Mě to spíš pobavilo. Protože něco na víkend s ním někdo plánoje, ale neví kdy(ne tahle hospoda) a já mu napsala:
No tak mi to pak někdy řekneš, jen prosím dřív než budu sedět ve vlaku🤣🤣🤣

MARKYSHA: To jsem debil se dá možná nahradit teorií o emočním domově.
Šílený jak je to v nás zarytý do morku kostí a co si kolikrát necháme líbit aniž bychom to vědomě opravdu chtěly.

NELLAS: to zas ne, to jako já, protože normálně mi vždycky uvaří dobrou večeři, to zas takový kokot není. On se ptá, protože ví, že bych ty prachy nemusela mít, že by mi na pizzu poslal.

NEI: A kup mi pizzu, ať mám to pivo čím zajist :D

NEI: no on je tak trochu kokot🤣 No spíš často úplnej🤣 Už to ani nedávám do To mě sere a to jsem měla nabídku na pivo taky. No jsem debil.

MARKYSHA: Těším se na Tebe, ale nevím v kolik dorazím. - To by mi vadilo.
Já se za ním po práci trmácím na víkend vlakem, ale frajer neví kdy se dopotácí z kalby?

Sedím ve vlaku do Hradcea zpráva od přítele:
A myslím na tebe a těším se ❤️
.
.
.
.
.po dvou minutách

Akorát nevím v kolik dorazím. Udělal jsem rychlo akci s pivem a chlapama. Jen jsem se ti to bál říci. Ale dorazím určitě. Doufám že ti zbyly nějaký peníze a můžeš objednat třeba pizzu 🙂
❤️🤟😘

SABRIEL13: A ještě jsem poškozená, takže po dobu opravy bych měla dostat náhradní auto. Yay!

Moje dnešní dopravní nehoda, při který se vedle jedoucí kamion pokusil přeřadit do mýho pruhu a jaksi se pořádně nepodival, jestli tam náhodou nepřekáží můj malej mírně vorezlej mazlik.

Že jsem ve špatným auditku?

Houby.

Jako jo, je to vopruz, řešení s pojišťovnou a podobně.

Ale nic mi neni, nikomu nic neni, auto je jenom o trochu hnusnější a odrbanější, než bylo dneska ráno, a ještě se nakonec ukázalo, že to levý zrcátko neni vysklený, takže se s tím dá normálně jezdit.
A to mě těší.

KARLOSK: „Tak se u nás, pane doktore, posaďte.“