Dělala jsem s dětmi (7 a 5) perníčky. Všechno to šlo dobře, od těsta, přes vykrajování až po zdobení. Řídily se instrukcema, střídaly se, nepopraly se a některé perníčky by splnily i poměrně přísná estetická kritéria. Tak jsem se tiše radovala, protože v dřívějších letech to bylo o infarkt a pak jsem udělala tu chybu, že jsem se někde pochlubila.
Takže následně naše tradiční pečení s mamkou postihlo několik katastrof, jakože plechy na pečení se nevešly do máminy nové trouby, těsto na pracny nebylo oslazené a dóza s vanilkovým cukrem se rozprskla po celé místnosti.