Plastická chirurgie.
Dva měsíce starý náušnice, který jsem před zákrokem musela vyndat. Uši samozřejmě otekly a dírky zmizely.
Když jsem se probudila, po krátkém leč urputném boji se mi je povedlo znovu protáhnout, ale mýma dřevorubeckýma prstama a navíc zrcadlově obráceně ty konce fakt nešly našroubovat zpátky.
Zvoním na sestry, a schlíple se omlouvám, že otravuju s hovadinou.
Sestra 1, mává rudýma drápama: "Já bych vám pomohla, ale mám dlouhý nehty ☹️ Moment!"
Odběhne na chodbu, a ozve se křik "HOLKYYYY, KDO Z VÁS NEMÁ NEHTY?"
Za chvíli přijde sympatická sestra 2 s prsty, které by jí mohl závidět leckterej kasař nebo opravář hodinek.
Chvíli se v tom zoufale šťourá, načež do dveří strčí hlavu sestra 1 s razítkem v ruce, a na něco se ptá.
Sestra 2: "Teraz nie, mám tu operaciu do riti!"
Sestra 1: výtlem.
Já: výtlem.
Sestra 2 nadšeně křičí: "HA! A JE TO!", a hotoví se k odchodu.
Já: "Ale já mám ještě jedno ucho!"
Sestra 1: výtlem
Sestra 2, s facepalm výrazem dusí mega výtlem: "Prepáčte!"
Já: "Já jen změnila pohlaví, uši mám pořád obě!!"
Sestra 1+2: výtlem jako hovado.
Miluju soukromé zdravotnictví 🤣