Mladší syn si vymyslel přespávání kamarádek u nás doma. Nebudu zapírat, že jsem měl trochu obavy. Přecijen je jim 13, to je tak na hraně ne/vinnosti. Nechal jse mse ukecat, vyžádal si telefony na rodiče, bez problémů souhlasili.
Děti jsme prakticky viděli, jen když se přišly najíst. Starší jim připravil sladké jednohubky, po kterých se zaprášilo, mé slané šneky také zhltli. Bylo slyšet jen smích a povídání. To dětské nadšení za tu trochu starostí stálo.