vysvětlovala jsem dětem, že babiččino číslo si pamatuju proto, že když jsem jí chtěla zavolat, že se někde zdržím, musela jsem najít telefonní budku (a víte, co je to telefonní budka) a buď mít kartu (to je jako platební, ale fungovalo to jen na telefonní automaty) nebo mít drobný a to číslo tam vyťukat (ne, to už byly tlačítkový telefony, ale ten otáčecí měla třeba prababička Maruška).
no jestli si doteď nemyslely, že jsem se narodila v pravěku, tak teď už teda určitě!