V rodině máme dvojici plyšových medvědů (tedy plyšový je jen jeden, ten druhý je old school vycpaný - pochází tak z roku 1910). Dostává se jim od příchodu do rodiny veškeré péče a předávají se z generace na generaci. S sestrou se střídáme u koho z nás jsou a dopřáváme jim ten nejlepší možný život co si plyšáci zaslouží (když přežijete dvě světové války a dva totalitní systémy, tak si to zasloužíte). Mám je opravdu rád a jsou takovou mojí pevnou linkou ke všemu pěknému z mého dětství. A potěšilo mě, že mi (už pozdně) pubertální sestřini potomci teď píší, kam medvědy vezmete tento rok na výlety, když za mnou o prázdninách přijedou.