...dá se tady na chvilku schovat?

Budu sedět tiše, vypiju si černej čaj, nechám dýško a zas půjdu.

Sice radši psy, ale proč ne.. Zamumlá si pod vousem, který nemá..
Tak ukaž... Zaklapne pracovní notebook, vezme si hrnek s kafem a dojde ke karanténě s králíky. Natáhne ruku, nechá kočku přeskočit a poté se vydá do svého oblíbeného křesla s výhledem na město. Sedne si a po chvíli se v klínu smotá chlupatá vrnící koule, kterou začne nepřítomně drbat.

Ehm, přiznám se vám, že mám už od mala strašnou slabost pro tzv. bramboru z cukrárny. Je taková obyčejná, nenápadná a zprvu chutná trochu divně a nic moc, nicméně potom se člověk dostane dal a zjisti, ze je fakt dobrá a priste si ji objedná zas.
U kralicku pořádám bramborovou akci. Kdo chce ochutnat, je zván :)

NICOLLETTE: obed?
porad jeste je cas na snidani.
vejce benedikt?

NICOLLETTE:
Však to taky nebylo mireno na tebe. Jen takový povzdech.
Jdu si zalezt ke králíčkům a cpát se čokoládou.

NICOLLETTE:
Tak třeba by sem mohl chodit nám o nich vyprávět.
A vůbec, tohle mi prosím nedělejte.
Já si na někoho zvyknu, začnu ho mít ráda a pak bum...sorry jako, musí odejít :(

beze slova se zvedá a odchází ze dveří. cestou posbírá pár plonkových dek, nacpe je do tašky, strčí k nim velkou termosku s kafem a do krabičky překydne kus větrníkového dortu spolu s několika ořechovými řezy ze včerejška.

skleněnou výplní dveří je vidět, že po odchodu z baru zamířil do obchodu s obuví přes ulici, odkud vylézá obtížen osmi dalšími krabicemi.
poté mizí za rohem.

vrátí se asi za půl hodiny a polohlasem utrousí směrem k NICOLLETTE

bude cajk. radost teda neměl, úplně. ale bude cajk.
ví, kam jít, kdyby něco.

BOYLER: byl spíš vyhnán.

Ale asi i to je v pořádku. Jenom bych raději, kdyby se vrátil spíš zpátky do hry, aby se mu venku nic nestalo.
Ale jak se praví v knize Nekonečný příběh: to už je docela jiný příběh...

koukam na zavreny vchodovy dvere

ach jo.
nez sem se odhodlala toho fesaka oslovit, stihl zmizet.