Otevřou se dveře z ulice a Sabriel pomalu, trochu unaveně sejde po schodech. Svalí se do prvního volného křesílka, rozšněruje si boty a vyhodí nohy na židli naproti.
Dala bych si nějakou svačinku.
A masalu a sušenky.
A potřebovala bych namasírovat chodidla, dneska jsem ušla úplně všechny dnešní kroky.
Ale viděla jsem venku nějaký umění, a úplně uvažuju, že nám ho sem pořídím. A vůbec, dneska byl dobrej den.