…
„Nebyl jsem si jist. To víš, jak to v Lese chodí. Nemohu si pustit každého do bytu. Musím být opatrný. Což takhle něco zakousnout?“
V jedenáct dopoledne si Pú vždycky dával něco menšího, a proto se s radostí díval, jak Králíček chystá talířky a džbánky; a když se Králíček zeptal:
„Chceš k chlebu med, nebo kondenzované mléko?“, byl tak vzrušen, že řekl:
„Obojí,“ a pak, aby nevypadal tak chamtivě, dodal:
„Ale s chlebem se neobtěžuj, prosím.“ A pak dlouho neříkal nic a konečně si začal pobroukávat trochu nejistým hlasem, vstal, stiskl Králíčkovi pracku a řekl, že už musí jít.