... tak to brzy budeš ale placatý. Protože každý pád jednou skončí.
Další, co posléze upadlo v zapomnění, bylo, že proti vší pravděpodobnosti byl několik kilometrů
nad povrchem neznámé planety vyvolán v existenci vorvaň obrovský.
A protože taková pozice je pro vorvaně pochopitelně neudržitelná, mělo ubohé neinné stvoření
jen málo času, aby se smířilo se svou vorvaní identitou, protože hned vzápětí se zase muselo
smířít s tím, že už vorvaněm není.
Následující pasáž je úplným záznamem jeho myšlenek od okamžiku, kdy začalo žít, až do
chvíle, kdy svůj krátký život skončilo.
" ""Aha...! Co se to děje?"" myslelo si."
" ""Ehm, pardon, kdo vlastně jsem?"
Dobrý den?
Proč jsem tady? Co je smyslem mého života?
A co tím myslím, když říkám, kdo jsem?
A jéjej! Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je to
veliké, placaté a kulaté... to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... mmm... em... zem!
To je ono! Zem!
" Jestlipak budeme kamarádi?"""
A potom, po náhlém mlaskavém žuchnutí, následovalo už jen ticho.