kurz tvůrčího psaní, kde "cesta je cíl" a "hrajeme si psaním". měli jsme napsat detektivní příběh postavený ze čtyř částí: popis (hlavního hrdiny, ale to jsem musel obejít, ehm), dialog v kavárně, výslech a nečekaná pointa. jak už to tak se mnou bývá, vzal jsem to po svém a čmáral jsem si slova s přístupem sobě vlastním. je to bez editace, korektur, plné chyb. syrové, neotesané, ale autentické
při čtení můžete chroupat čerstvé ještě teplé loupáky a zapíjet čajem s mlékem nebo kakaíčkem
položí na stůl vše potřebné
část první - popis
To ráno bylo pro Percyho náročné. Paní Hovorková probudila jeho, Percyho, sousedy Motyčkovy, Lízinku od naproti i policisty na služebně hlasitým křikem (nejprve) a zoufalým štkaním (následně). Bez toho rozruchu by se jednalo o poměrně příjemné ráno. Ulice voněla po nočním dešti, ranní slunce pronikalo oknem a nasvěcovalo klec. Ptačí klícku z ohýbaného lesklého drátu, která zela prázdnotou. Původně v kleci na bidýlku posedával pestrobarevný kanárek René. Jeho absence způsobila všechen ten hluk, shon, křik, telefonování a bolest hlavy službu konajících policistů.
část druhá - dialog v kavárně
"To je prostě hrozné, nemožné, nesmyslné a hrozné," lapala po dechu paní Hovorková.
"Prosím, zkuste mi to ještě jednou popsat, paní Hovorková," snažil se v celé situaci zorientovat detektiv ve výslužbě pan Smrž a pomyslel si cosi o nadužívání slova "hrozné".
"René, můj René zmizel. Ráno jsem mu šla nasypat do krmítka a on byl pryč. Dveře zavřené. Okno zavřené a zajištěné západkou. Prohlédla jsem celý pokoj. Potom chodbu a nakonec celý byt. Dvakrát. Ale René nikde. Už mi zůstal jen tady Percy," a s těmito slovy se jí po tváři znovu rozběhl potůček slz.
Pan Smrž se zadíval na židli po levici paní Hovorkové, kde si hověl Percy, kterého nechávala emocemi prosycená atmosféra kavárny chladným. Líným pohledeme přimhouřených očí sledoval dění kolem a o Reného zmizení nejevil pražádný zájem.
Poté si detektiv zamyšleně prohrábl vlasy.
"Mladá paní, je to zapeklitá situace, ale jistě tomu přijdeme na kloub."
"Myslíte, že se ho podaří najít?" vykoukla z poza závěsu chmur jiskřička naděje ve tváři paní Hovorkové.
"Možná by bylo nejlepší, kdybychom se tam společně zašli podívat, co myslíte?"
část třetí - výslech
"Tak tady se to stalo," rozhlédl se po místnosti pan Smrž. Paní Hovorková se nořila do zoufalství stejně hlubkoko, jako do poduešek na pohovce. Percy vše mlčky pozoroval z křesla u okna. Pan Smrž postával u knihovny a měřil si pohledem všechny přítomné. Tužkou v jedné ruce si poklepával do poznámkového bloku v ruce druhé.
"Vy," obrátil se k paní Hovorkové. "Vy jste místnost opouštěla předchozí noci jako poslední v (rychlé nahlédnutí do poznámek) deset hodin. Přibližně."
"Je to tak. Možná v půl jedenácté. Nejpozději v jedenáct."
Pan Smrž si pro sebe zamumlal nelibostí. "Okna jste také kontrolovala?"
"Ano, zavřela jsem okna kvůli nadcházejícímu dešti a zatáhla závěsy. Ráno sem vždy hrozně svítí ostré slunce přes střechy odnaproti."
"A od té doby sem nikdo nevstoupil?"
"Nikdo. Co by tu také hledal?"
Místnost se ponořila do zamyšleného ticha.
část čtvrtá - pointa
Percy se postavil, protáhl a odkašlal si. Na zem se sneslo pestré peříčko. Poté si olízl vousky a spokojeně zavrněl.