Rika se, ze si ji vyrezal sam. Z jine, vetsi lzice.
Puvodne mely obe rukojeti zeleny a mezi nima pruzinu. Ale vsak vite, jak to chodi v mestskych parcich, a co vsechno se muze stat nuzkam za pouhe dve libry z mistniho zelezarstvi. Cyklista takhle v dobre vire a ve spravedlivem zapalu zautoci na ker, ktery se uz uz zmocnuje chudinky stezky. Ker se urputne brani, mezi slahouny ostruzin zakerne nechava i vlastni vetve, mensi a take vetsi. Cepel se zakousla do dreva a nechtela se pustit, az kdyz jsem na berserka zlomil jednu rukojet, tak se pustila.
Cepel se nastesti dala snadno vyrovnat lzici, tak byla hezky mekoucka. Tak jsem ji u trochu srazil na brusce, u korene vic, aby neprokluzovala a strihala poradne. Pilovy list zahodili udrzbari v praci po nejake oprave nebo demolici, tezko rict u tyhle party. Tak jsem dovrtal diru na druhy sroub, ciste z ocd dodelal pochvu z bambusu a kobercovky. Cim vic stribrna, tim vic steampunk.
No a pak jsem se cestou z prace zastavil na miste, kde se lide tradicne klaneli Prirode uz od nepameti, jak to po destich povyrostlo. Ani ne tak z pokory, jako ze strachu o zrak a o zivot. Chvili jsem strihal, chvili rezal pilkou. Pak za mnou zastavil pan, slezl z kola, pozdravil, a se slovy: "I've had literally the same thought today," se pustil do kere na druhem konci. Takova komunitni slezina, proste ranni akce Z. Musim se priznat, ze moje doma opravene nuzky vydrzely o dost dyl, nez ty jeho, asi tak petkrat drazsi.