Tento týden jsem vděčná:
že si na poslední chvíli dokázal přehodit program, aby mne a syna odvezl k mé matce v té sněhové kalamitě a ještě jí dovezl dárek..
že se dokázal hecnout a konečně se mnou do té sauny jít.. sic si myslil, že už ho nikdy více nebudu nutit... jako v plánu to tak nějak bylo(teda nenutit ho další půl roku), ale to pak po hodině neměl říkat, že mu je zima a rád by si zalezl do sauny.. Chudák fakt neví, jaký bič si na sebe tímto prohlášením ušil..
Za babi s dědou, za to jací jsou, protože jsou přesně tak paličatí jako já a až ted teprve chápu, proč jsou to jediný lidi, kteří mně mají z rodiny rádí..
Za syna, který si je všeho toho co se stalo vědom a i tak, je stále optimista a dokáže dělat lidem radost.. On je fakt anděl!