Dneska byl jeden z těch dní kdy jsem byla nejposlednějším člověkem na naší planetě.
Ale těch několik druhů inteligence mě pořád nějak uklidňuje.
V pozdním dospělém věku jsem se naučila celkem obstojně vařit.
Naučila jsem se komunikovat s lidma a především sama se sebou.
Vyvinula se mi postupem let obrovská sebereflexe, to dříve jsem vůbec netušila kdo vlastně jsem a co dělám.
Umím hrát šachy, umím si hrát, být kreativní a nadšená.
Udělala jsem si rekvalifikaci a získala práci v oboru, dokonce se rozhodovala ještě mezi jednou nabídkou v oblasti, která mě taky hodně baví.
Několik let na sobě hodně tvrdě dřu v terapiích.
Takže ano, nikdy nebudu jako ostatní lidi, možná nikdy nebudu mít vlastní rodinu a nebudu pro společnost nijak velký přínos, ale to nevadí.
I tak mám svou hodnotu.
Mám co jíst a kde bydlet, což nebylo vždycky v mým životě samozřejmost.
A krásně čtu.
https://youtube.com/@monikasustrova9788?si=a1yHrrSdGAn5XZk-Omlouvám se za tak enormní míru sebechvály dnes, ale musela jsem. Dneska jo.