dobry intro

Na nějaké osobni úrovni resim to, ze moje motivace ve spojitosti s hudbou nebyla cista. Trochu moc mi slo o to, “to make it”, a nemuset pracovat a jenom hrát na parties a zit si hej. A cim vic jsem cítila potřebu pracovat (vyber slova zamerny) k teto mete, tím hur jsem začala hrát. Az nakonec jsem hrála tak špatně ze jsem se musela az smat na tom, jak špatně hraji. No a pak mi to došlo.

Nerikam, ze dnes je moje motivace cista nebo ze vim, jak taková cista motivace vypadá.

Taky nikdy nevis, zda se party zadari nebo ne. Nemuzes to vedet. Tim padem si to vyzaduje nejakou oddanost z tve strany. Ze se nenechas odradit ale vytrvas ve sve vire i pres prekazky a odrazujici zazitky a osobni antipatie a posuzovani a odsuzovani.

Mam tady pry neco hodit. Tak jo.

Byla jsem minuly patek v Ankali na Arkiv Technologi / No Borders. Bylo to hrozne silny. Utvrdilo mne to presvedceni ze techno potazmo cela ta vec kolem je zalezitost s obrovskym presahem. Je to zrcadlo ve kterem se muzeme videt a zaroven barometr o tom, jak na tom jsme s nejakym quote unquote osobnostnim rustem. A taky je to umelecka performance. Kazda ta "opravdova" party je multidimenzionalni objekt, který společně všichni vytváříme. Je to nejčistší forma umění, protože to děláme bez obecenstva. Ani my sami nejsme obecenstvo, jelikoz každý z nas ten objekt nazírá jen částečně, ze své perspektivy. Jedinym obecenstvem které si muže dílo vychutnat v celistvosti je pak Buh. A asi proto nas stvořil, protože tohle jsou takový grady ze ani sam Buh by to neumel takhle zinscenovat.