DZODZO: musíš rozlišovat viz. zkušenosti z minulosti od
ARAON- starší satelitní Internet znamenal fixní anténu a tím pádem přenos přes Geo-synchronní orbitu (a těch cca 36 tisíc km tam a zpět se prostě fyzikálně nedá okecat - RTT jen satelitní trasy prostě pod 240ms to nedá a to se bavíme jen o cesta paketu jedním směrem, ale jelikož je to "dotaz/odpověď" a pak ještě závisí na RTT od řídící stanice těch satelitů (a její kapacity připojení na Internet), tak jsi snadno na 500ms (někdy se to "dohánělo" tím, že dotaz jako malý objem dat chodil "pomalou" pozemní trasou, klidně telefonním modemem :-)) a odpověď šla "vysokorychlostně" satelitem, pak se to dostávalo skoro k těm 250ms RTT).
Výhodou byl ovšem zdánlivě stacionární satelit pro uživatele, nevýhodou ta vzdálenost, na kterou opravdu ty rychlosti nebyly nic moc (navíc také satelitní techniky rádiového přenosu nebyly tak dokonalé, modulace nebyly tak hutné a o jeden satelit se dělilo mnoho klientů)
- nové satelitní spojení skrze LEO znamená vzdálenost sice menší, pokud vezmeš základ 550km (i když se chce "stěhovat" o něco níže, ale těch pár desítek km už nehraje prakticky roli), tak to máš cca 1.8ms na družici v zenitu nad anténou. Bohužel satelity se pohybují, takže ty antény fázovým polem dokáží přijímat z většího úhlu (řekněme 50° od osy, takže celkem 100° jako pracovní prostor), takže trasa k těm satelitům více k obzoru bude delší (cca 800-900km ?), takže cesta signálu kolem 3ms (to dává RTT na satelit min. 6ms, na řídící stanici až 13ms a potom spojení skrze Internet) - realisticky 20-25ms běžný RTT.
Výhodou je blízkost, tím pádem rychlost (navíc i modulační schémata a technika se vyvinula), trochu nevýhoda je "putující" satelit (může se dostat blíže k obzoru za překážku = nutný dobrý výhled), ale to kompenzuje počet satelitů, kdy poblíž zenitu nad anténou vždy bude něco dobře vidět + také to zahušťuje kapacitu na obsluhu více klientů.