IMO (dle pozorování)
SH jeden motor selhal (ale až po maxQ) v 01:16
potom ještě další nenastartoval při separation znovuzážehu
přistávali v landing manévru do moře na 5 - pravděpodobně schválně - 3 v gimbalu a 2 ve vnitřním prstenci proti sobě)
SS pak vypadnul jeden vacuum raptor v 7:17
proto se SECO posunulo o asi 30 sec aby se dostali dost vysoko a nahradili ten výpadek
...taky probíhala asi 20 minut investigace, zde půjdou dál a doladí celkový start (nutně nově počítanym zážehem) na stabilní orbitu, nebo se budou bát že průser, a shoděj to dolu rovnou.
Ale překvapilo mě (velmi) ... jak malej byl potřeba ten prdík pro srovnání se na přesnou orbitu a potom o 2h později snad ještě menší pro deorbit dolů - ale tak byli vlastně celkem nízko a pomalí, takže dolů to bylo easy.
.... ale ještě mnohem víc zvláštní že oba zážehy nahoře dělali pomocí atmosférickýho motoru.
...ale třeba (čirá spekulace), to bylo proto, že tuhle charakteristiku už mají mnohem lépe otestovanou a pokud stačí takhle málo, tak měla lépe předvídaná přesnost výsledku přednost před nepotřebným výkonem (a sice potřebným, ale nebezpečným testem) a bylo to tak v plánu rovnou.
Každopádně .... TYVOLE .... super úžasný ... SS orbital. ... v rámci testu vynesli nahoru jen tak skoro stejnou váhu jako nosí standardní F9 ... o brždění a přistávací sekvenci SS už zdá se nikdo nepochybuje.
Teď už zbývá snad jen aby příští flight udělal frajeřinu se zachycením SH a SS každý na jedny chopsticks a poserem se už úplně
(ok, nasměrovat SS zpátky domů bude ještě stát trochu práce, ale pro řízený deorbit na vybranej flek měli paliva v zásobě dost, a kromě toho všechny poslední přistání (SS i SH) už od prvního zachycenýho SH mají velmi koordinovanej a úspěšnej průběh