GLOBETROTTER: To neni lama dotaz. Záleží na mindsetu člověka.
Ale jsem rada že je nekdo stejne opatrnej jako já :)
Říkám tomu legální peří. Úzkost – pokud nejde o extrémní reakci na konkrétní situaci – je normální a nezbytná součást lidského života. Má svůj účel: chrání nás, upozorňuje na hrozby a pomáhá nám zvažovat, jak jednat. Strach není slabost, je to instinkt. A pokud ho dlouhodobě vypínáme pomocí léků, můžeme ztratit i základní kontrolní mechanismy, podobně jako lidé pod vlivem stimulantů – třeba pervitinu. I ti často popisují, že „necítí strach“ a mají pocit, že jsou neporazitelní.
IMHO Není úplně náhoda, že například Trittico může způsobit falešně pozitivní testy na amfetaminy.
Je důležité rozlišovat mezi anxiolytiky a antidepresivy. Antidepresiva (zejména SSRI nebo SNRI) přímo ovlivňují hladinu neurotransmiterů, jako je serotonin nebo noradrenalin, a mají dlouhodobý účinek na chemii mozku. U nich je nutné vysazování pod dohledem lékaře. Anxiolytika – typicky benzodiazepiny – však fungují jinak. Nepůsobí přímo na serotonin, ale na GABA receptory, což vede ke zklidnění nervové aktivity. Jejich účinek je rychlý, ale krátkodobý, a riziko vzniku závislosti je vysoké právě kvůli tomuto okamžitému úlevnému efektu.
A právě ta úleva – to “umlčení reality” – je často tím, co vede k psychické závislosti. Ne vždy proto, že by si člověk užíval ten klid, ale protože se bojí, že bez té clony nezvládne čelit světu. Nevěří, že to dá bez pomoci. A tenhle strach z vlastního strachu je zákeřný.
Nejde mi o soud. Každý má jiný přístup – někdo chce čelit výzvám se „štítem bez strachu“, jiný radši čelí realitě bez chemické clony.
Jen je potřeba si uvědomit, že dlouhodobé potlačování úzkosti může vést nejen ke ztrátě strachu, ale i soudnosti. A bez ní se člověk může začít chovat necitlivě, bezohledně, někdy až jako sociopat.
Neznamená to, že se to stane každému – ale je to riziko, které by se nemělo přehlížet.