Další věc mne vrátila k tomu, proč jsem se k tomuhle hobby vlastně dostal, a to, prožít si danou dobu po všechny smysly. Uplynulý víkend probíhala simlace operace Veritable (též známá jako průlom či bitva o Porýnní) jež byla spuštěna 8. února 1945. Protože reenactuji britskou armádu, připravil jsem si menu na celý víkend, které se skládalo z teplého pokrmu (1), v mém případě zeleninové polévky (konzerva) a fasovaná dávka potravin na 24h (2), kterou jsem podpořil o balíček tzv. nouzový balíček železné zásoby (3) doplněnou o příděl čokolády z větší COMPO bedny s potravinami pro 10-14 mužů/den (v podstatě britská verze amerického menu K-dávky). K ohřevu jsem měl vařič na bázi aerosolového lihu (4), avšak ukázalo se, že nebyl dosti komprimovaný neb mi přes noc zmrzl a proto nešel pro ranní snídani zapálit, proto jsem musel vysomrovat teplou vodu od kulmetného družstva, kteří, kteří měli vařič pro obrněnou techniku na bázi petroleje. Odpoledne po bojích už však aerosol fungoval tak, jak má, tedy chytl na první sirku.

Inu páteční večer byl jasný před průzkumem jsem pozřel plechovku polévky a dostal jsem na ochutnání i klobás. Po průzkumu dávka rumu na zahřátí v podobě žábru (1/2 Gill = cca 60ml) a po hlídce spát. Ráno po budíčku jsem tedy otevřel 24h dávku potravin. 24h dávka potravin obsahuje:
10 sušenek
2 bloky slazených ovesných vloček
2 bloky čaje/cukru/mléka (mohou být zabalené dohromady)
1 konzerva masa (může být i několik zabalených dohromady)
2 tabulky čokolády s rozinkami (nahradil jsem raw tyčinkami stejné energetické hodnoty)
1 tabulka neochucené čokolády
tvrdé sladkosti (bonbony)
2 balíčky žvýkaček
1 balíček soli
tableta(y) masového extraktu
4 tablety cukru
4ks toaletního papíru
a postupoval podle instrukcí. "Ke snídani využijte 2 bloky ovesné kaše a 2 sušenky, k tomu blok lisovaného čaje (polovina dodaného množství). Po snídani odeberte 2 nebo 3 sušenky, čokoládu, žvýkačky a sladkosti a umístěte je do praktických kapes uniformy, pro použití před nebo během akce, aby bylo jídlo snáz dostupné.
Na večeři se doporučuje masová konzerva, sušenky, druhá půlka bloku lisovaného čaje, jakékoli sladkosti a čokoláda jež zbyly ze dne."
Inu na snídani jsem vysypal do hrnku ovesné vločky a čepelí nože naplocho do nich nadrtil trochu čokolády, ať to má chuť i energetickou hodnotu (vizte na fotce nad vařičem (č. 4)). Podle intrukcí jsem si vyjmul sušenky (v balíčku jsou slané i nasladko) a tvrdé cucavé bonbony, které jsem umístil do praktických kapes uniformy, aby byly k dispozici a hlavně po ruce po celý den (dávka koresponduje s vnitřním rozměrem ešusu, který je v malé polní na zádech, proto není vždy vhodné batoh sundavat pro každý bonbon/žvýkačku/sušenku).
Během pausy na oběd, kdy část mohla jíst a část hlídala (a poté jsme se vyměnili), jsem se vrhnul na masovou konzervu a dojedl k ní sušenky, čaj zahřál a dodal tekutiny. Odpoledne krom bonbonů sosám kondenzované mléko (dříve bylo v lisovaném bloku, vizte výše). Během dne se stále živím sladkým, abych si na večeři mohl ohřát ve vařiči polévku (v balíčku uvedený jako masový extrakt) a k ní dojídám slané sušenky. Avšak poštěstilo se mi a přišli kluci od obrněné techniky s tím, že u Němců našli nějaké těstoviny, takže krom teplé polévky mám i těstoviny na způsob ragů, čímž mi na neděli zbyly žvýkačky, půl tabulky čokolády, druhý masový extrakt a půlka čajového bloku, k němu i cukr. Takže ano, pokud má člověk výdej, kupodivu krátkodobě příjem nehraje podstatnou roli a z vlastní zkušenosti vím, že se dá takto přežít i týden (déle jsem neměl možnou zkoušet), pokud to menu v dávce nebude vždy stejné, pochopitelně. Co je podstatné, tak na nouzovou dávku železné zásoby jsem nemusel vůbec sáhnout, ta se stejně neotevírá bez souhlasu velitele, takže bych ani nemohl :D

Na další věc, do které jsem se pustil, mne inspirovala tzv. Lincolnova kuchyně, tedy kuchyně z období okolo Americké občanské války. V této době se mapa současných USA ještě kreslila, představte si, že celá západní půlka byla převážně bílá, žily tam lvi a bájní tvorové. A právě sem (středozápad) utíkali osadníci nejen před válkou, ale také kolonizovat, čímž se porušila dohoda podepsaná Washingtonem a národem Irokézů. Plus tedy tomu moc nepomohl tzv. Crowův zákon, kdy svobodní černoši hledali volný kus své země (ale také Mormoni a další).
Zpátky ke kuchyni amerického kontinentu, jež je dost specifická. Na tom středozápadě, kupříkladu ve Wyoming, Idaho a možná i Colorado díky skaliským horám panuje specifické klima, léta jsou zde vydatná a krátká a zimy delší, proto je třeba se připravit na zimu od prvních jarních plodů po poslední sklizeň na podzim. Americký venkov je proslulý svými polozemnicemi, které sloužily jako spižírny. Často nebyly blízko obydlí, ale zas nebyly dál, než kadibudka na opačnou stranu. Zkrátka na dostřel, kdyby se do ni chtěl vloupat nějaký hladový zloděj nebo neochočený živočich. Drtivá většina věcí, která se skladovala v takto upravených spižírnách měla svá místa dle rukověti farmáře (vydaný až na přelomu 70. a 80. let XIX. století, ale předpokládám, že to pozorování trvalo dýl). Tedy kořenová zelenina jako mrkve nebo brambory byly dole, maso uprostřed a na vrchu naložené věci, z trámů pak visely byliny. Inspiroval jsem se, protože máme začátek března a pokud bych v této lokalitě žil, už bych měl spižírnu docela vyjedenou a tudíž jsem imaginárně sáhl po naložené zelenině. V tomto případě tedy po naložené ředkvi, kterou jsem nakládal minulý měsíc a nechal "uzrát". Ano, mohl jsem ji napíchat do bedny s pískem k mrkvi, aby se nesvraštila, ale naložení stejného plodu má navíc v sobě vitamín C, který není přes zimu úplně kde brát.
Do sklenice jsem vložil tedy vodu, ocet, sůl a a cukr (octa tak 1/4l, sůl a cukr 2x po polévkové lžíci a vodou dolil do 1/2litru), to jsem prolnul varem. Vedle jsem si nechal vařit další vodu tentokrát čistou. Na dno sklenice jsem vložil pár hořčičných semínek, půlku bobkolistu a špetku sušeného kopru. Do sklenice jsem pak nakrájel tři druhy ředkví. Klasická ředkev jsem nakrájel na velká kola, vodnici na měsíčky a setou bílou na půlkola. Po naskládání do sklenice jsem zalil rovnoměrně do všech sklenic a zbytek dolil čistou vodou. Pro uzavření otočil na promíchání a co to vychladlo dal do chladu již otočené víkem vzhůru.
Jenže samotná ředkev nestačí, i když je to začátkem března ve skaliských horách docela vitaminová vzpruha a tak se ve spižírně začaly provalovat klíčící brambory (které se jedly stejně jako dnes, tou dobou již minimálně 90 let). Ty se oloupaly, povařily a poté, co vychladly se smíchaly s vajíčkem (celým) a moukou (poměr neřeknu, prostě dokud se to nelepilo, ale ještě to nebylo suché). Tohle těsto jsem pak na másle dělal na lívanečníku (v rukověti píšou, ať se tyhle placky dělají podle hrnku a hází rovnou na tál), nicméně lívanečník mi zajistil rovnoměrnou výšku.
Výsledek, který sice nevypadá jako jídlo s Michellinskou hvězdou, je vcelku vydatný výživový příjem z docela mála a navíc bych to i nazval plnohodnotným postním jídlem.

Takže začneme z lehka:
Dělali jsme doma párty s dětmi a sešla se mi tu dvě manga. Jedno bylo hodně zralé a já se rozhodl jej zpracovat. Ikonickou scénu s porcováním manga Herculem Poirotem jistě známe všichni a proto jsem mango zbavil kůže a nakrájel na sedminy (protože to tak vyšlo, ale pro další postup to nehraje roli). Co s tím teď, i napadlo mne, že by se k tomu hodil bílej rum, to s mangem nemůže být špatná kombinace.
takže:
Do rendlíku (karafy) vložíme 110g třtinového cukru, 75ml citronové šťávy, 75ml pomerančového džusu, na to ty kousky manga. Zalijeme 1/6l bílýho rumu a zbytek dolijeme ledovou tříští (lze nahradit studenou vodou, nejlépe kousky ledu).
Celek pak ponorným mixérem rozmixujeme, čímž se všechny složky smíchají dohromady.
Podával jsem to tak, jak to bylo, kostka ledu k tomu osvěží o to víc. Velmi chutná a ne až příliš sladká je i varianta bez bílého rumu. Vzniklo z toho vlastně takové babicovské mangové daiqiri, přesto chutné!

BONEMINA: Leden je dost hektický, ale určitě na tebe nějaké dotazy v průběhu roku mít budu, neboj ;)

Do příštího roku jsem se rozhodl zkusit na základě podnětu ID Har4nt
[HAR4NT @ Zjištění] i dobovou kuchyni. Zkoušel jsem dříve víkend na Hitlerově kuchařce a čas od času děláme jídla z protektorátních civilních přídělů a také z vojenských dávek. Čili pokud budete mít zájem a tipy, dejte vědět, zkusím to aplikovat na sobě ;)

Omlouvám se, že jsem vás tak zanedbával. Chci vám popřát především klidné svátky a ať máte čas, chuť, náladu i příležitosti v roce 2026 na vše, co vás baví a naplňuje :)

ach ta musea....

DRABICZ: Coapk focení, ale zarovnávání linií ;)

Měl bych ještě zapracovat na tom focení.... :(

LUCKYMARY: je to určitě věc názoru, ale osobně mi strojová přesnost přijde vhodná tak na firemní merch. Jestli má jít o ruční práci, nebála bych se přiznat, že je to dělané ručně.