NICOLLETTE: to je o myslím ale o subjektivním přístupu: beletrii kterou nedočtu, nemám důvod rozečítat znovu. Obecně mám to tak, že když mě kniha /beletrie/ nechytí do 40 stran textu - odkládám jí, a už se k ní nikdy nevracím. Knihy beletristické znovu už nečtu. Chápu, že se to možná může někomu zdát jako omezující, ale mně to vyhovuje. Mé čtenářské tempo je na mojí vytíženost časovou poměrně velké - čtu zhruba dvě knihy za měsíc, ale převážně nebeletristické.
Ano, jak jsem "jinak" napsal: Čekal jsem asi něco jiného, a všem nadšeným čtenářům, bych tak možná rád poupravil chuť něčím z mého pohledu znamenitějším, od stejného autora. Zároveň si myslím, že kokotismus kterého jinde v auditoriích dosahuju v interakci s jinými ID, by mohl v kombinaci s mým názorem leckoho rozrušit, a nebo přímo demotivovat v četbě. Diskutovaný text jsem četl v překladu Aleny Morávkové, Odeon, 1980. Pokud jde o děj, ten samozřejmě znám, slyšel jsem to později v podání Ornesta jako četbu, a jako dramatizaci s Lábusem. Nicméně první jsem protrpěl spíš z masochism,u a druhé si užil, ale to už je práce těch, kteří to tak skvěle upravili pro tyto potřeby. Jako textu v knize tomu dávám 3/10.