1
Nikdy se nepouštějte do řeči s neznámými lidmi

V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarších rybnících dva muži. První byl asi čtyřicátník malé postavy, v šedavém obleku, vykrmený proplešatělý brunet. V ruce žmoulal kvalitní klobouk smáčknutý na placku a jeho hladce vyholený obličej rámovaly nepřirozeně velké brýle s černou kostěnou obroučkou. Druhý byl ramenatý, nazrzlý, střapatý mládenec v kostkované čepici posunuté do týla, v pestré košili, bílých pomačkaných kalhotách a černých sandálech.

1
Mistr

Básník Ivan Bezdomovec byl již několik dní na léčení na psychiatrické klinice v Moskvě. Byl to ramenatý, nazrzlý mladík. Hned jak se sem dostal, řekl si sestře o tužku a papír. Když mu je přinesla, kvapně si sedl ke stolečku a začal psát oznámení na milici. V oznámení chtěl popsat, co se mu přihodilo a proč se ocitl na psychiatrii. Popsané papíry se válely po podlaze; sfoukl je vítr, který vletěl do místnosti před začátkem bouře.