Ahoj všem! Myslím, že trpím chronickou formou a že už roky balancuju na nějakém předposledním stupni vyhoření. Tzn, ještě jsem se nezhroutil, ale chronický stres se pěkně podepisuje na mém zdraví. Musím říct, že cítím co potřebuju ale nemohu si to dovolit. Mám náročnější rodinu, cítím závazky v práci která mě v posledních letech moc nebaví. Vím co bych chtěl, co bych chtěl dělat ale nedovedu si představit že bych si za tím šel. Respektive udělat to postupně, na to nemám sílu. A udělat to nárazově vypadá jako skočit z letadla bez padáku a doufat že se trefím do záchytné sítě.

Na úvod bych nalinkoval tenhle čerstvý článek z Akutálně.
Syndrom vyhoření není radno podceňovat, trpí jím každý pátý Čech - Aktuálně.cz
https://magazin.aktualne.cz/syndrom-vyhoreni-nemoc-moderni-doby-kterou-neni-radno-podcen/r~5a538752165711f080bfac1f6b220ee8/