Velké Poříčí (Hronov) - Rokytnice v Orlických horách - 76km - 3. - 6.7. 2025
Ve čtvrtek se koná jen cesta a 2 km chůze. Ona i ta cesta vlakem unaví a dá se srovnat s 15km pěšky, zvláště po dni v práci.
Vychytávám pěkný a hlavně prázdný přístřešek hned vedle rozhledny na Signálu.
Konečně je v noci chladněji a dá se normálně spát.
V pátek ráno to beru skrz rodiště legendárního Pavlišovského řízku - obec Pavlišov do Náchoda, kde stojí krásný zámek.
Bohužel není čas nic navštěvovat, takže do sebe hodím birell a pivko na doplnění cukrů a mažu si to skrz zavřenou Jiráskovu rozhlednu na Pevnost Dobrošov.
Huuuustýýýý :D Ne, jako fakt mazec tvl.
Do dnešních dnů jsem viděl vždy jen klasický řopík vzoru 37 a netušil jsem, že na to co si kupuju vstupenky bude tak vobrovský a hluboký.
240,- korun - tři hodiny informací i pocitů vzteku...
Návštěvník tu dostane prvně půlhodinový filmeček, kde se dozví proč se to stavělo, proč se to nedostavělo a proč se to stavělo vlastně celé zbytečně.
Zde snad i sebevětší chcimír pochopí, že se nesmí opakovat druhá mnichovská zrada, tentokrát na Ukrajině.
Následuje vstup do srubu můstek, sestup po schodech do hloubky necelých 40 m. Super výklad co se kde nacházelo a jak to tu mělo fungovat.
No abych to neprodlužoval, vše super, než vypadl proud. Dokončila se prohlídka na záložní zdroj energie, ale do pěchotního srubu Jeřáb jsem se už nedostal. Stejně je tu těch objektů více a chci je vidět, takže se zde podívám někdy příště.
Pokračuji přes Českou Čermnou, kde funguje večerka! Hurá! Doplňuju dvakrát cukry a šlapu směr Nový Hrádek.
Nabírám vodu na ranní kafe, v restauraci se docpu knedlíkama s uzeným a došlapu si na přístřešek pod zříceninou hradu Frymburk kde chrápu.
Sobota - moje osobní peklo!
Budík v šest, v půl sedmé sbaleno, v sedm na náměstí v Novém Hrádku, nakoupit čerstvý teplý rohlíky, sežrat je a šlapat.
Začíná to ideálně, nicméně po šesti kilometrech to začne stoupat a do toho začne hloupě svítit slunko. :D
Doškrábu se k Masarykově chatě, mají otevřeno od 9.30 a že bych tu dal brzký oběd, se kterým vydržím až do večera.
Před chatou mega turistů co je vyvezl autobus, podvodníci... Dělit se o svůj pocit klidu s dalšími třiceti lidmi fakt nechci.
Šlapu dál, na Vysoký Deštný je kiosek.
Tvl, jenom tatranky a pivo. Volím pivo. Hnusnej Primátor, kterýho s odporem a myšlenkou "taky by mohl bejt na dalším kiosku staráč" vypiju.
Rozhledna a hromada asfaltu jak v Jizerkách. Další možnost občerstvéní je Kačenčině šenku pod Homolí.
Mazeec! Vše se tu pěkně chladí v potoce, platíš keš do kasičky nebo QR kodem.
V potoce se ovšem válí jen Primátoři. Jedno se tomu pivovaru musí nechat. Mají dobrou malinovku.
Beru dvě, platím a pokračuju po červené skrz 100 m bahnitého terénu. a neprostupným křovím. Prdel musí bejt.
Nohy začínají bolet. Další sedla a další výstupy mě dovedou kolem Kunštátské kaple až na Pěticestí.
Zase to hnusný pivo a zase tatranky. Tvl, Orlický hory mě snad chtějí způsobit cukrovku nebo co? Vařím teda vodu a polykám ty chemický nudle ze dna batohu.
Komáří vrch, Mezivrší... Klesám. Nohy bolej čím dál víc... Hodinky už ukazujou 35km a já si ťukám na čelo, co jsem si to zase vymyslel za chujovinu.
Les se otevírá v louky, domy jak druhoválečných filmů a ještě starší stromy. Neratov.
Tady je to jak v jiný realitě. Klídek a pohoda tu působí na člověka ze všech stran.
V místním Íčku si chci pořídit turistickou známku a k ní mě pán poradí kde jsou za drobák sprchy, záchod a dokonce tu mají i obchod jak dělanej pro moji osobnost. Bez obsluhy!
Dokonce je tu i restaurace, ale je narvaná a já se nechci mačkat. Nakupuji tedy piva a nějaký potraviny a jdu se ubytovat do bývalé kostelní věže za kostel. Navíc je to jediný místo kde je mobilní signál. Pokecám s pár stezkařema, pár turistama, prohlídnu kostel a jdu chrápat.
Dnešních 39,5 km už nikdy opakovat nebudu... :D
Neděle, čas jet domů. Všechna ta pohoda se brzo promění v totální nasranost. Je totiž čas ujít 12 km a odjet domů mezi lidi.
Polknu k snídani adventure menu kuře na paprice a višňovýho birella. Super kombo.
Nohy jsou relativně odpočinutý ale bolej.
Hned po ránu musím navíc vystoupat okolo 350m. Ale výhledy zase stojí za to. Ještě se podívám do okolí Pěchotního srubu Hanička. Bohužel je celý za plotem, takže menší přidružené objekty musí stačit.
Pak už jen klesám do Rokytnice v Orlických horách na vlak.
Fotky až večer, ještě to nemám všechno poupravovaný.