Rybník - Horní Planá.
Přeskakuju Novohradské hory, tam až příští týden.
Sedám do vlaku se zavedenou tradicí v podobě Libeřských chlebíčků ke snídani.
Dneska přímákem až do cíle, kterým je Rybník v Jižních Čechách..
Odtud si šlapu do Horního Dvořiště. Pokoupím vodu, pivko a hurá ještě více na jih.
Dusno jak prase a ze mě leje jak hovado. Míjím krásné louky plné kraviček a zaniklých vísek.
Celkem po deseti kilometrech přicházím k Nejjižnějšímu bodu České republiky. Takže oslavně otevírám pivko. Krajní body republiky mám teda všechny.
Po pivku, a neustálém odhánění dotěrných vos se přesouvám lesem směr obec Studánky.
Vítejte na Šumavě.
Obec Studánky je taková ta klasická příhraniční obec kde kvete nehtová turistika. Asi 5 beauty center a všechny obsazený rakušákama.
Sádrový trpaslíci a gigantická krmítka už asi nefrčí.
Takže dávám alespoň dvě pivka v místní restauraci. Dobrej Budvar, nepříjemná mladá servírka. Přiště budu asi mluvit německy.
Dneska zlehka, vstával jsem ve čtyři a chci ještě vidět Vyšší Brod. Takže přesun busem.
Pěkné městečko s centrálním parčíkem a hromadou stínu. Pokoupím v íčku magnetky, ve večerce gumídky a pivko a zevluju u místní fontány. Hážu tam dvacku, že chci aby zapršelo.
Dokoupím ještě hromadu vody a hurá do kopečka. 2km, 180m stoupání. Stále dusno jak prase.
Na radaru sleduju, že se mě mé přání vyplní. Má přijít brutální slejvák.
Na kopečku u kaple Maria Rast am Stein zabavuju dvě lavičky a natahuji mezi ně plachtu. První bouřka mě sice trochu obejde, takže mám čas se navečeřet, dát pivko a kochat se okolím.
Cca po osmé přijde absolutní randál. Bouřka jak hovado, blesky, poryvy větru, šílenej slejvák. Ale mě je to nějak jedno. Jsem rád za každou vodu co jde do krajiny.
Bubnování deště do plachty mě uspí jak mimino.
Ráno se budím kolem páté jak mám ve zvyku. Včerejší slejvák se začíná odpařovat z okolních kopců a vylézá sluníčko. Je velice příjemných 15°C
Takže rychlý kafe, tuňák, zabalit a hurá šlapat než začne být zase vedro a dusno.
První cílem bude vyhlídka Vyklestilka. Zajímavá adrenalinová vyhlídka na kterou se člověk musí vydrápat. Ve skalách je pár želez a oka ve kterých asi býval řetěz. Ten není, takže hezky pěkně opatrně nahoru.
Nahoru to jde vždy lépe než dolů. Člověk musí dávat pozor kam šlape.
Kolem Krásných Polí a bývalých Kapliček se začíná plně projevovat klasická šumavská příroda se svými loukami a solitérními stromy.
Odtud je to jen už kousek do Přední Výtoně.
Plzeň a zelňačka mě zase staví na nohy a mažu směr Jednota. Mám hromadu času, takže se jdu socializovat k místní jednotě. Pokecám tam s místňákem, kterej není žádnej dezo blbec u dvou pivek a jdu se drápat do dalšího kopce.
Tentokrát na nejvýše položený hrad Vítkův hrádek. 300m na 7km je dá se říct pohodička, ale stejnak občas funim. :)
Jsou čtyři odpoledne, říkám, mrknu prvně na hrad a pak do kiosku na nějakou smaženou prasárnu.
Hrad má moc pěkný výhled na Lipno a okolní krajinu. Při dobrém počasí je vidět až na Alpy. Já měl bohužel smůlu.
Každopádně kiosek mě zavřeli před nosem. Stačil jsem koupit alespoň nějaké pivo v plechu a doplnit vodu.
Takže mexický guláš s rýží od Food Force. Překvapivě slušná chuť. Jsem rád že jsem ho přibalil.
Celé okolí se vylidňuje a já se rozhoduji, že dneska budu spát za hřbitovní zdí místního kostelíka.
Po rozbalení spacáku si uvědomuji, že se vlastně dříve také pohřbívalo za zeď. Zvláště nepokřtěné děti, kurvy, zloději a jiní kteří se nelíbili církvi. Tak snad jsem někomu nespal na kostech.
Ráno zjišťuju, že mě dochází voda. Takže pokud nepoteče studánka, budu muset jít zpět směr Přední Výtoň a domu.
Naštěstí vody bylo habaděj. Takže jsem si ještě uvařil nějakou blbost v prášku, dal druhý kafe a vesele si to šlapal dolů k Lipnu.
V okolí bývalé obce Pestřice je nádherná příroda, kroutící se stejnojmený potok a tradiční šumavské louky opět obsazeny kravičkami. Kráva je můj oblíbený člověk.
Odsud je to už jen pár kilometrů do Bližší lhoty, kde mě čeká přívoz do Horní Plané.
Další pěkné městečko ale tady už je to více turistické a ne tak klidné jak ve Vyšším Brodě. Dokupuji magnetky, pivka do vlaku a přes České Budějovice se vracím do Prahy.
Pohodových 64,57km, nikdo mě nenasral, všichni byli v pohodě, příroda tradičně nádherná.