Nová Bystřice - Bítov
Tenhle úsek mě fakt bavil. Stoupání, klesání, louky, pole, všeho akorát.
Vyrážím hezky pěkně ve čtyři ráno z Vršovic přes Veselí nad Lužnicí do Jindřichova Hradce, kde mám dvě hodiny času na prozkoumání centra města, než mě pojede úzký rozchod směr Nová Bystřice.
O Jindřichově Hradci se nemá cenu bavit. Je tu moc krásně a mít víc času, prolezu to tu více. No co, z Prahy je to sem dvě hodiny, takže kdykoliv na výlet není problém.
Dokoupím nějaké zásoby, magnetku v íčku a hurá zpět na nádraží. Vlaky na Obrataň i Novou Bystřici již přistaveny, včetně historické soupravy s výstavkou na na výročí osvobození.
Já volím směr Nová Bystřice. V mé soupravě pozoruju zadní vagon "rezervace" a ptám se průvodčího, jestli to platí. Neplatí a mám celý vagon pro sebe.
Hned co se vlak rozjede, jdu vyzkoušet záchod z výhledem na koleje :D Už jsem tak zblblej z tý moderny, že sahám pod kohout. Aha tady senzor nebude a šlapu na pedál, kterej uvolní trochu vody :)
Jízda pěkně ubíhá krásnou jihočeskou krajinou s typickými domečky a ani se nenaděju a už jsem v Nové Bystřici.
Pivko v parku, ičko zavřený...
Jde se konečně šlapat směr Landštejn.
Hrad je sice v částečné rekonstrukci, ale to nebrání vylézt na věž a kochat se výhledy.
Pokračuji směr Staré Město pod Lanštejnem. V místní restauraci se posilňuju polívkou a bezinkou. Jsem rád, že mají taky někde pitelné limonády místo všudy přítomné odporné kofoly. :D
Mají tu Jednotu a dokonce mají i chlazené pivo, což se v tomhle stále socialistickém podniku dost často nevidí.
Cestou přecházím přes trojmezí a ocitám se opět na Moravě.
Dneska mám ke spánku vybráno místo u rybníka, ke kterému mě už chybí jen 8 z dnešních 25km.
Ten flek je absolutně luxusní, jak už sem se níže chlubil. Pivka, lehká večeře a hurá do peří.
V noci mě nějaká potvora hodila šišku na hlavu a další potvora mě očuchávala nohy... Kdo ví co to bylo. :))
Ráno jak žurnálu.
Slunko se prodírá mezi stromy a začíná ozařovat přilehlý rybník, který se začíná krásně odpařovat. To si říká o fotku.
Kafe, konzerva tuňáka a mažu do Slavonic. Pořádný jídlo dám až někde dále.
Slavonice jsou super! "Bohužel" se tu chystá program na den osvobození, takže náměstí je plné lidí. Fotky nebudou, lidi fuj :)
Jsem rád za místní vietnamské večerky, jinak bych se musel pro vodu, gumídky a pivo vracet na benzínku.
Pokračuji směr Písečné a Vratěnín.
Uprostřed lesa dávám půl kila Chilli con Carne od Real Turmat. Dobrota!
Začínají mě bolet nohy. Cesta je vyprahlá a nikde ani milimetr stínu. Slunko pere, mažu se, ale asi trochu pozdě.
Cesta podél hranice se zemí neúspěšného malíře se táhne jak týden před výplatou a já dále chytám barvu sovětský vlajky.
Vratěnín.
Nad polem na mě vykukuje místní kostel. Hurá! Ovšem hodinky ukazují ještě 5km.
Konečně odbočuji na asfaltku. Procházím bývalou celnicí. Na dvěřích nápis o pasové kontrole připomíná relativně nedávnou minulost.
Jsou sice teprve tři odpoledne, ale já jsem rád, že těch 32km už mám za sebou.
Dneska spím v kempu, který mohu absolutně doporučit.
https://www.campvelo.cz/Kemp v bývalém prostoru vojenských kasáren je absolutně nový, takže čisté záchody, kuchyňka, pohodová obsluha v kiosku, kde člověk dostane základní občerstvení.
Takže dneska už jen hromada piv a jídlo. Postavím přístřešek z plachty a válím se.
Sobota.
Budí mě kohout, který tu žije asi 15m od mé hlavy. Takže v půl páté už jsem na nohách a jdu si udělat kafe a sobí polívku, kterou jsem si opět pořídil .)
Balím a v šest už jsem na cestě směr Cornštejn.
Nohy bolí jak svině, cítím každý kamínek :D Těch 12km, ale ujdeš, říkám si.
Oslnovice a mini Jednota bez chlazeného piva. No co beru Plzeň z poličky. Není teplá ale ani není studená. Spokojím se s tím co je.
Na Cornštejn už je to jen něco kolem pěti kilometrů.
Cestou si to dávám skrz místní Kozí stezku.
Jako sem jedině za sucha. Po dešti to bude klouzat jak prase. Samej kámen, lezení s řetězem, překonávání padlých stromu. Ale jako rozcvička fajn. :D
Jsem tedy rád, že je to za mnou a překračuji místní most s krásným výhledem na hrad Bítov. Ale tam až někdy jindy.
Cornštejn je krásnej hrad s mnoha výhledy na vranovskou vodní nádrž a její zátoky.
Za půl hodiny mě jede bus a přes Moravské Budějovice a Veselí nad Lužnicí se vracím zničenej domů. Zničenej ale s pocitem fajn vandru.