Hodonín - Mikulov
Navazuju na minulou část Mikulov - Znojmo.
Tahle část byl takovej úprk od startu do konce.
Příjezd do Hodonína, města, které se mě absolutně nelíbilo. Jak skladbou hlučných obyvatel tak veřejnými záchodky, které se snad snažili napodobit legendární scénu z Trainspottingu.
Mažu pryč, do sluchátek Born Slippy :D aby to mělo ty správný grády. 10km k útulně u Melasinky.
Klasická útulna od Lesů ČR. Již tu jsou nějaký mlaďoši co si plní úkol do skauta. Prosím, nevykat, nejsem otec Fura a není mě tisíc let :D
Nakonec nás tu chrápe pět.
K snídani zkouším polívku od estonských Food Force. Sice to stojí kilo ale je to překvapivě dobré.
Rychlý úprk od lidí, který tak nakonec úplně nevyjde. :)
Asfalt, asfalt a já prosím o jakýkoliv cm nezpevněného povrchu. Mažu směr Lanžhot skrz CHKO Soutok. Nádherná příroda. Vlevo zajíc, vpravo srnka, dole žáby a nahoře se střídají uřvaní Strakapoudi s ještě více uřvanou Husou velkou / divokou. Občas proletí Luňák.
Nasrat prcinko, tuhle krásu přirody prostě nezrušíš!
Lanžhot. Otevřená jednota láká k nákupu svačiny ve formě gumových medvídků s pivem.
Cestou směr Břeclav potkávám Zámeček Pohansko. Doplňuji cukry Plzní a Birellem v místním občerstvení. Ty cukry se budou hodit i na nervy. Hromada cyklistů, kde 90% jezdí jak kreténi.
Břeclav už jsem párkrát letmo navštívil i když jen okrajově. Je tu pěkný park u nádraží, moderní kostel a bohužel i zámek, který by zasloužil pořádnou rekonstrukci.
Počet cyklolidí se zvětšuje. Naštěstí jen jedna konfrontace, kdy debil nechápal, že chodec na pozemní komunikaci bez chodníku chodí vlevo a že cyklista má větší možnost manévrovat než já a fakt nehodlám skákat do všudypřítomných močálů.
Zbývajících 15 km do Lednice už je peklo. Ten asfalt je zlo. Nohy bolí, lidí milion. V Lednici absolutní overturismus.
Nakupuju zásoby v super 24/7 Coopu. Ideální obchod pro introverty bez obsluhy. Jeden takový jsem využil už v Neratově.
Přesouvám se k místní vinárně Vodárna, kde počkám až zavřou a roztáhnu si tu v turistickém přístřešku spaní.
Samozřejmě, že je tu milion cyklistů co si dají tři sklenky vína a pak sednou na kolo. Dementi.
No co... Boloňská s těstovinama, polívka, tři pivka a spát. Těch 36km po asfaltu bylo peklo.
Opět noční wtf :D
Cca tři ráno, probudí mě hluk motorky. Po pár minutách se vrací, borec tak 18 let zajíždí do křoví. Prý ho nahání policajti, protože byl s dcerou jednoho policajta :D :D Tvl Moravo, ty vydáváš příběhy! :D
Ráno to vypadá že bude krásně. Východ slunce jak z učebnice.
Omyl. Začíná foukat a krápat. Pocitově tak 5°C.
Vracím se do Lednice a čekám na bus. Přesunuji se do Bulharů odkud to směřuju do Pavlova.
Konečně taky stoupám směr Děvičky a pak přes Kletnici za deště do Mikulova, kde moje putování končí.
Mám rekord. 68km. Jo, rovinka, ale asfaltová. Fajn úsek stezky až na ty lidi v teniskách s kabelkama od Lojzy Vitana uprostřed lesa. :D
Teď poctivej relax. Nohy bolí i při cestě na záchod :D