Konečně mám náladu sepsat poslední letošní report, ale nikdy neříkej nikdy, že...
Železná Ruda - Domažlice.
Po práci legraci a přímákem až do Železný. Mám rád, když nemusím nikde přestupovat.
Kupuju jedničku, která mě zaručuje kupé po celou dobu jízdy jen pro sebe.
Na místě jsem s lehkým zpožděním před čtvrtou.
Tvl, tady jsem už asi po čtvrtý během měsíce. Každopádně proběhne klasika v nákupu zásob.
Na mapě objevuji hospodu. Po příchodu ani člověk, ale paní mě dá jedno a nakonec i druhý pivko.
Dneska jen 7 km, ale zase tradičně budu stoupat.
Sotva člověk vleze do lesa detailně zjistí, že na Šumavu už přišel podzim. Les se krásně barví a tam kde je víc listnáčů než jehličnanů jsou to hotový omalovánky :)
U Čertovo jezera je přístřešek kde rozdělávám bydlení. Zjištuju, že jsem minule strčil mokrej tyvek do batohu. Tvl to je smrad! Ale naštěstí se to vyvětralo, takže pohoda.
Nějaký pivo a hurá spát. Další den bude víc kilometrů než se prvně zdálo.
V noci kolem druhý se tradičně něco musí dít, že...
Okolo v lesích si rozhodli dát pokec nadržený jeleni. Naštěstí si povídali jen cca půl hoďky a pak šli asi spát a já mohl taky ještě zabrat.
Ráno lezu ze spacáku ještě za tmy.
Je před šestou, ale na obzoru už se něco děje. Dávám kafe a čumim na rudou záři někde nad Pancířem.
Říkám si, že by se to slunko taky mohlo opírat o kar Čertova jezera. A taky že jo.
Absolutní paráda hned po ránu.
No takže jednoduché balení, snídaně ve formě ďábelských toustů s rohlíkem a dvě parenice, které jsem zapomněl sežrat ve vlaku.
Dneska mám mít jednoduchých 24km. Omyl.
Stoupám na Rozvodí směr Černé jezero.
Tetřev Hlušec! Vylítne ze křoví jen pár metrů ode mě. Nádhernej kohout a luxusní štěstí!
Jeleni se asi probudili a v okolních lesích je to i po ránu jak v diskuzním kroužku o nárokování teritoria.
Černé jezero je stejně epický. Nikdo nikde, jen pár kachen si mě přijde omrknout.
Dále je cesta pohodová. Až na Stateček se jde z mírného kopce.
Odtud se rozhoduji jít na mojí poslední tisícovku na Šumavě. Výstup na Großer Osser je trochu voser, ale ty výhledy!
Nahoře objednávám rukama, nohama pivko a gulášovku a relaxuju. Dá se tu platit i českejma.
Rohoduji se, že na Svatou Kateřinu to vezmu Německem. Táhnu s sebou odpadky a vím, že Němci mají odpadkáče i uprostřed lesa, což se potvrzuje.
Do Rittsteigu je to nějakých 10km. Beru to neznačenýma cestama a všude hub jak naděláno. I zde je krásná příroda.
Jak dorazím do obce, je tu vidět tradiční německá upravenost a čistota.
Tak někdy příště, Šumavo...
Při přechodu hranic opouštím Šumavu a trochu je mě to líto. Bylo tu fakt krásně.
Na Svaté Kateřině krom benzínky a zavřené restaurace nic není, takže benzínka bude muset stačit.
Doplňuji zásoby vody, piv a gumových medvídků a vymýšlím, kde budu spát.
Na hodinkách už se ukazuje, že mám ujito 27km.
Nejbližší relativně rozumné místo se nabízí v bývalé obci Červené Dřevo, ze které zbylo jen pár domů a půdorys kostela s přilehlým hřbitovem.
A co je nejbezpečnější místo? Hřbitov přeci!
Takže budu spát mezi mrtvými. Ti na rozdíl od živých nikomu neublíží.
Je to zde magický. Staré náhrobky, pomníky obětem války a připomínka jaký jsou komunisti svině.
Rozbaluju spaní. Pár piv a dobrou. Nakonec 32km. Nechápu kde jsem to nabral. :)
V noci jen veverky nebo ptáci snažící se mě umlátit větvemi, které shazovali ze stromů. :)
Já říkám, chci do Domažlic.
Ráno se budím do pěkné zimy. Windy hlásí něco kolem třech stupňů.
Takže balím aktivně u kafe abych se zahřál.
Dopoledne mám plán dojít do Všerub, po kterých je tu pojmenována celá vrchovina.
Padá mlha. Kus cesty je to ještě hezká podzimní nálada s vycházejícím sluncem, později už má oblíbená těžce depresivní nicota :)
Ve Všerubech mi jede za deset minut bus do Kdyně. Je kosa a potřebuju pokoupit nějaký normální zásoby na večer. Tady jsou jen večerky.
Ve Kdyni navštěvuju Jednotu a nakupuju různé uzeniny na večerní oheň.
Dneska si to prostě udělám vyzevleně hezký.
Odtud se přesouvám vlakem do Domažlic.
Nádraží slibuje i nádražku, ale je zavřená.
Krom moc pěkného kostela U Svatých nabízí Domažlice volební bilboardy všech možných nechutných držek. Fuck yeah, jsem ve městě.
Náměstí moc pěkné, jedna věž zavřená, ale Chodský hrad funguje!
Mažu na prohlídku a vylezu si i na věž, ze které jsou fajn výhledy.
Mlha ustupuje a já se jdu na hodinku vyzevlit do místní zahrady pěkně na sluníčko.
U vstupu je památník osvobození americkou armádou. Tehdy byli Amíci ještě normální...
Kolem třetí dokoupím tekuté zásoby a mažu si dát ještě osm kilometrů lesem k Zelenovským rybníkům, kde má být velice fajnové spaní.
Tak tohle je paráda.
Jsou tu cca kilák od sebe dvě útulny od Domažlických lesů. Já měl původně namířeno k té druhé, ale tahle první je taková hezká lesní a více zašitá.
Takže zabírám chaloupku a jdu na dřevo.
Poprvé na stezce sedím u ohně. Buď bylo sucho, nebo jsem ho nepotřeboval. Relaxuju a užívám si ticha. Pár párků a buřt mě za pomoci piva posílá do krajiny snů. I bez přesunů mám 24km v nohách.
Stejně už je po sedmé, za chvilku je tma a já chci vstávat brzy.
Tahle noc byla fakt klidná.
Budím se před pátou, v klidu kafe a birell co zbyl od včera.
Snídani dám až za 8 km v Domažlicích odkud mě jede vlak.
Tak letos asi konec? Kdo ví...
Zbývá mě do kompletu nějakých 250km, třeba se ještě někam letos vydám, ale s největší pravděpodobností až příští rok.
Letos to fakt vyšlo super.