Celý život jsem byl mladý, a pak to najednou přestalo.

Napřed člověka začnou zdravit prvního. Pak si začne všímat, že ho nepozdravili, i když jednoznačně měli. Pak tráví dlouhé chvíle úvahami, jestli u služebně o drobet níže postavené a o necelou generaci mladší kolegyně by pořád měla nabídnout tykání ona, a kdy se definitivně zlomí tohle.

Pak zjistí, že se proměňuje ve svého otce. A že svět hoří a mění se úplně jiným způsobem, než se měnil zamlada a než mu slibovali, a staří kamarádi (obzvláť ti starší, o bývalých autoritách obecně ani nemluvě) se mění v polosenilní fašizoidní žvanily a jeden musí věnovat stále víc úsilí tomu nezačít nadávat na mraky, i když některé se mu fakt nelíbí.

A to jsou pořád ty zábavnější kousky.

Ahoj ahoj ahoj!

No jo, uz jsem starej. V patek jsem se vratil domu z klubu s mladym, opilym a hlucnym hochem. A asi poprve v zivote jsem docenil stare moudro, co je nejkrasnejsi na tom, nechat si vykourit: aspon na chvili to prestane zvanit.

Nepopiram, dobre se poslouchalo, jak jsem ilegalne sexy. I kdyz teda jak nepiju, tak mi pak zacalo trochu vadit, ze to opakuje v prumeru trikrat za minutu. No proste jsem nudnej, starej, cynickej. I v ty posteli.