VERUSHKA098: s tím zamrazenim vajíček je to tak, že pokud je necháš ""oplodnit "" tak ti vznikne cca max polovina embryí. A i když to bude velký štěstí tak je tam nějaká padesátiprocentní šance na uchycení. Mě osobně to v průběhu toho procesu hodně překvapilo. .......

NUFINKA, VERUSHKA098, VELADA: Moc Vám děkuji za odvahu při sdílení osobních příběhů.

Ahoj holky, díky za založení auditka právě v době, kdy tohle téma nějakým způsobem ne/řeším...
Moje situace je taková, je mi 36 a vlastní děti nemám. Loni jsem se dozvěděla, že mám AMH 1.02 ze 7 (jestli se nepletu), tedy hodně nízkou. Takže je dost pravděpodobné, že je s přibývajícím věkem dost možná už ani nebudu moct mít, a tak jsem podstoupila zmražení vajíček. Celý ten proces stimulace mě upřímně neskutečně odradil, nehledě na cenu! Bohužel mě provázely bolesti a pak hyperstimulace, nakonec dvoje antibiotika a psychika úplně v ... Nicméně mám teď zamražených šest potenciálně plodných vajíček, které ale nevím, jestli vůbec někdy využiju... Důvod je prostý, furt jsem se nebyla schopná rozhodnout, jestli to vůbec chci.
Mám o deset let mladší sestru, o kterou jsem se byla nucená od mala intenzivně starat. Známým jsem x let hlídala šestiletého syna někdy i víckrát v týdnu. A mám partnera, který má "nechtěného" syna z předchozího vztahu, o kterého se spolu od malička staráme, když ho máme u sebe. Prostě mám pocit, jako bych to už měla za sebou jak kdyby. Přítel byl taky na testech, spermiogramu, a taky na tom není kdo ví jak v tuhle chvíli, ale... Oba jsme dost pracovně vytížení a zároveň hrozně rádi cestujeme a vůbec užíváme života jak to jen jde. Je jasný, že by tohle všechno bylo při nejmenším zpočátku s dítětem omezený, o to ale nejde tolik jako o to, že zkrátka nevím, jestli to tak chci. Věk, konvence a rodina samozřejmě jasně ví, jak "by" to mělo být, ale, je to jen a jen na mě/nás, pokud by to vůbec šlo...
A tak furt čekám, kdy mě něco přesvědčí o tom či onom, dokud je čas dejme tomu a pak věřím, že to bude jak má, jako ostatně všechno!

Ahoj,
tak já jsem jedna z těch, co je šťastná a spokojená s tím, že nemá děti. Mám pro to celou hromádku důvodů, o kterých se tady můžem pobavit. Dost dlouho jsem to teď s nikým neřešila. Když pominu to, že se sem tam někdo zeptá a já jednoduše odpovim. Ne, nemám děti. V mojem věku už se moc nikdo neptá, jestli "plánuju". Když je ti skoro čtyřicet a taky na to vypadáš, lidi se na ty plány přestanou ptát a omezí se to na otázku, jestli děti už máš nebo ne. Ze zvědavosti, asi jako dotaz kde bydlíš, kde pracuješ a tak.

Dřív se mateřství, ženství, úloha ženy ve světě, hledání vlastní cesty a to vše okolo ze spirituálního hlediska řešilo v auditku "Ženy, které běhají s vlky". A pak je tu dost auditek o mateřství a potažmo rodičovství. Takže založení tohoto auditka vítám. Ačkoliv nemám sama nějaké nezodpovězené otázky, na něž bych hledala odpověď, ráda se zapojim do diskuze už jen proto, že téma se mě týká a může mě třeba i nějak obohatit.

Kvůli kombinaci zdravotních okolností nemohu otěhotnět ani donosit dítě.
Moje vajíčka jsou v pořádku, ale těhotenství by pro mě nebylo bezpečné, protože užívám léky, které jsou s těhotenstvím neslučitelné a přerušit jejich užívání by pro mě znamenalo velké zdravotní riziko.
Není to pro mě jednoduché téma, ale mluvím o tom otevřeně, protože věřím, že sdílení pomáhá porozumění a může přinést podporu i inspiraci pro další lidi v podobné situaci.