ILTU: Chápu velmi. Kdyby to třeba k něčemu bylo - mně občas pomáhá:
-představit si, že se budu stěhovat, a na ten předmět bych musela vynaložit energii, vymyslet kam a jak ho zabalit, udělat to, tahat to, vybalovat... často zjistim, že sice jakoby vyhodit nechci, ale vynakládat úsilí k zachování bych vlastně fakt nechtěla.
-představit si, že jdu do svý skříně nakupovat. Vynaložila bych prachy na to, abych tu věc měla? Aha, vlastně spíš asi ne? Takže pryč.
Jak je to konkréntní a "hmatatelný", funguje mi to líp než nějaký ty Marie Kondo poučky "sparks joy"... Ale muj hlavní problém bejvá buď "sentiment" (líto vyhodit / měla jsem to využít líp /... ), nebo rozhodovací paralýza, ta hlavně když jsem přetažená a exekutivní funkce obecně klopýtaj.
S čim vlastně při vyhazování nejvíc bojujete vy? Když odhlídnem od těch čistě praktickejch "doháje utahaná z práce ještě něco řešit"...