Zlý pan Misantrop
před 2 dny2 d
·
Generace Z. Sněhové vločky. Lidi, u kterých i jen to, že jim někdo místo textovky reálně zatelefonuje, vyvolá panickou ataku. A pak si otevřu zprávy a čtu, že třetí ročník dobrovolnýho vojenskýho cvičení pro středoškoláky jich letos dokončilo 982.
Chápete tu absurditu? Děcka, o kterejch tvrdíme, že je rozpláče špatný zájmeno, strávila část prázdnin tím, že spala tři hodiny denně v blátě, jedla z ešusu a učila se nasazovat turniket. Čísla nelžou, přátelé. Jsou to právě ti mladí pod třicet, kdo by šli bránit republiku se zbraní v ruce úplně nejčastěji. Mají k armádě největší důvěru. A já se jim vlastně nedivím.
Víte proč? Protože oni už se do apokalypsy narodili. Pro ně je konec světa jen další blbý úterý. Měli tu covid a dva roky seděli doma u monitoru, ekonomika je v háji, takže vlastní byt uvidí leda tak v Minecraftu, umělá inteligence jim do pěti let vezme práci, a teď je válka kousek za rohem. Pro ně je měsíc v bahně někde ve Vyškově s puškou v ruce vlastně docela příjemnej relax. Konečně nějaká jistota. Ráno budíček, dostaneš najíst, řeknou ti, kam máš běžet, a hlavně se tě nikdo neptá, co budeš dělat po škole. Jak to shrnul analytik ze STEMu, jedinou jistotou téhle generace je prostě naprostá nejistota.
A teď se podívejte na průměrnýho padesátníka na internetu. Prezentuje se jako tvrdej chlap, co přežil devadesátky, umí vyměnit karburátor a jako malej pil vodu z gumový hadice a jezdil na kole bez helmy. Všichni byli na vojně, všichni jsou mistři světa. Ale jakmile mu v televizi řeknou, že svět už prostě není bezpečný místo plný jednorožců a slevových akcí, začne mlátit pěstí do stolu a řvát, ať ho proboha nestraší.
(Misantrop se napije vody a povzdechne si)
Víte, já ho vlastně trochu chápu. Ta generace si svoje odmakala. Třicet let si tady budovali to svoje bezpečíčko, hypotéky, zateplený fasády, dvakrát ročně Chorvatsko. Zvykli jsme si, že válka se děje někomu jinýmu. Řekli nám, že historie skončila a teď už se bude jenom nakupovat. A najednou jim někdo oznámí, že mír chce další platbu.
Oni moc dobře tuší, že to světlo na konci tunelu není sluníčko, ale plně naloženej nákladní vlak. Jenže přiznat si to by znamenalo, že musí uskočit. A nás už kurva strašně bolej kolena. Tak radši stojíme v těch kolejích, zavřeme oči a řveme, ať nás nestraší.
Takže si to shrňme. Za hranicema hoří Evropa, z nebe padají trosky dronů, v Lipsku málem bouchlo letiště, najatí jednorázoví záškodníci se tu potloukají kolem s kanystrama. A státní bezpečnostní strategie zní: Hlavně klid. Někomu možná i přišel do schránky leták od vlády "72 hodin" s radou, ať si koupíte zásoby, protože by jako mohla přijít bouřka. Ale ani slovo o válce nebo sabotáži, protože by pan Lojza mohl mít panickou ataku.
Podívejte se na Poláky. Donald Tusk se prostě normálně postaví před parlament a natvrdo jim řekne, že podle tajných služeb ruský plán zahrnuje sabotáže, útoky drony a raketami přímo na jejich území. A ještě k tomu dodá, že Poláci musí být v nadcházejících měsících psychicky připraveni na náročné zkoušky. Úplně na férovku jim naservíruje realitu bez cukrový polevy.
Říká se, že nejhorší je smrt z vyděšení - tak jak to, že neprobíhá hromadný úhyn Poláků?
Výzva k připravenosti totiž není strašení. Připravenost je ten největší a nejarogantnější prostředníček, kterej můžete světu ukázat.
(Misantrop zakroutí hlavou)
Zato u nás. Prej že nás příprava a nákup techniky zatahuje do války. To je logika, přátelé, že by se z toho jeden opupínkoval. Když si v listopadu jedete do pneuservisu přezout oktávku na zimní, zatahujete snad republiku do doby ledový? Vyvoláváte tím sněhovou vánici na dé jedničce? Ne. Vy prostě jenom nechcete skončit v pangejtu omotaný kolem břízy, až to začne klouzat. Ale my jsme z nákupu obyčejnejch zimních gum udělali regulérní vlastizradu.
My přitom nepotřebujeme bejt národ Rambo terminátorů, co snídají ostnatej drát. Totální obrana v tom našem českým podání znamená jednu jedinou věc. Že se zkrátka z ničeho neposereme. Nikdo po vás nechce, abyste holýma rukama zastavovali tanky na hranicích. Ony tam totiž žádný tanky nebudou. Bude to vypadat tak, že nějakej užitečnej idiot naverbovanej přes Telegram hodí molotov na trafostanici. Nebo AIčko hackne čističku odpadních vod a nastaví zpětný chod.
Cílem tohodle divadla je totiž právě ta smrt z vyděšení. Oni chtějí tu paniku. Chtějí českej Mad Max. Situaci, kdy dvě hodiny nepojede proud a Pepík začne vyšilovat: "Máňo! Rychle, jdeme sníst sousedovi jezevčíka!" Chtějí, abychom zpanikařili a ten stát si rozložili zevnitř úplně sami.
A do toho my tady stojíme s transparentama a fňukáme: "Ale my chceme mír! My nechceme válku!" To je sice krásná, sluníčková průpovídka, ale má jednu drobnou vadu na kráse. Úplně zapomíná na ten nepříjemnej fakt, že o vašem míru rozhoduje agresor. Můžete mu ustupovat, ale proboha, neříkejte tomu mír!
Přitom dospělej mír vypadá tak, že si koupíte zásoby na týden, naučíte se základy první pomoci a prostě to nepohodlí, než tu trafostanici zprovozní, nějak přežijete. Ten jednorázovej agent z Telegramu totiž taky něco stojí. A když bude jasný, že se neposereme, nebude důvod ho vůbec verbovat.
Takže přátelé, kupte si popcorn, čekají nás zajímavý časy.
Nebo raději konzervy.
A rádio na baterky.
A baterky do rádia.
A baterku.
A náhradní baterky do baterky.
A powerbanku.
A nabíječku.
A kabel k nabíječce.
A druhej kabel, protože ten první vám sežere křeček.
A tři litry vody na osobu a den.
A něco k jídlu, co se nemusí vařit.
A léky.
A něco proti bolesti.
A něco proti průjmu, protože budete jíst něco, co se nemusí vařit.
A toaleťák.
A vlhčený ubrousky.
A hygienický potřeby.
A pytle na odpadky.
A izolepu. Až vám křeček sežere i ten druhej kabel.
A hotovost v malejch bankovkách.
A kopie dokladů.
A flashku s kopiemi dokladů.
A otvírák na konzervy, protože jestli přežijete sabotáž rozvodný sítě a pak umřete před plechovkou fazolí, Darwin vám osobně přijde dát přes držku.
A jestli máte psa, tak žrádlo pro psa.
A jestli máte kočku, tak žrádlo pro kočku.
A jestli máte děti, tak pevný nervy, protože jak vypadne internet, budete je muset bavit.
A vlastně chápu, proč lidi raději dělají, že se nic neděje.