Dominik Voráč z LinkedInu
Dnes jsem zažil jeden z těch momentů, které nejsou ze začátku příjemné, ale nakonec člověka posunou dál. Na Úřadu vlády se u kulatého stolu řešilo digitální zdraví dětí. Hlavními tématy byly zákaz mobilních telefonů ve školách a zákaz sociálních sítí pro děti do 15/16 let.
Od začátku jsem měl pocit, že diskuze je velmi jednostranná. Digitální technologie byly často rámovány hlavně jako problém, riziko nebo něco, co je potřeba omezit či zakázat. Jenže zákaz sám o sobě podle mě není řešení.
V jednu chvíli jsem to už nevydržel a řekl jsem nahlas něco, co do té doby v debatě příliš nezaznělo: že zákaz naráží na několik problémů, například na to, že za sociální sítě se v dnešní době bere už skoro všechno a že bychom tím pádem vlastně všem pod 15 let zakázali internet. A že řešíme zákazy, ale nikoliv vzdělání (při tom jsem například musel zmínit zrušení mediální výchovy jakožto průřezového tématu). A nezapomněl jsem na to, že nemáme žádné vědecké důkazy o tom, že by zákaz sociálních sítí dětem pomohl.
Jsem zvyklý na přednášky i mediální výstupy, ale otevřít téma, které jde proti převažující náladě v místnosti, pro mě nebylo jednoduché a příjemné. Možná v tom hrála roli i přirozená konformita – takový ten vnitřní hlas, který člověku říká, že je jednodušší nevyčnívat a nejít proti proudu.
Ze začátku jsem sklidil spíše skeptické reakce od pana premiéra a prof. Horáčka. Pak se ale stalo něco, co jsem nečekal.
Do diskuze se postupně přidali další lidé, kteří měli podobný pohled. Možná jen čekali, až to někdo otevře. A v ten moment se dynamika celé debaty změnila. Asi to zviklalo i samotného pana premiéra, který na rozdíl od svých dřívějších mediálních výstupů začal říkat, že zákaz sociálních sítí není na pořadu dne, ale že to budeme sledovat...
Můžete mít doktorát, publikovat výzkumné články, přečíst stovky studií. Ale pokud se neozvete, může toto všechno přijít vniveč. Děkuji kolegům, že se ozvali společně se mnou a že debata o zákazu sociálních sítí se bude vést na základě dat a důkazů, nikoliv na základě jednoduchých řešení.
EDIT: Důležitým řešením je kromě edukace dětí a rodičů rozhodně i změna návykového designu sociálních platforem. To jsem ale prostě jen nestihl zmínit.
jan šalomoun odpovídá:
No, já tam byl taky a vnímal jsem to jinak, bo ke konci už to byl trošku chaos, bo se témata prolínala. Osobně jsem jako první řekl v debatě o zákazu mobilů, že je potřeba dát na autonomii učitele, že když on má pro mobil ve výuce náplň, tak ho samozřejmě může použít. Premiér se nejdříve kroutil, že výjimky jsou k ničemu, ale pak se přidávali i ostatní a snad mu to došlo. A pak začala debata o sociálních sítích. A tam se diskuse prostě rozpadala, protože se se vždy lepilo jedno nepochopení a do doho přidávaly další témata. A teď pozor - v tom publiku a i u panelistů bylo přítomno několik světů, z čehož ty dva základní jsou teoretici a druhý praktici. Já se pohybuji v obou. A to co člověk může vidět v amtulancích psychologů, psychiatrů, v adiktologických ambulancích a i ve třídách, je dost v rozporu s tím, co se tak pěkně teoreticky pojmenovává z té druhé strany. A tady pan profesor Horáček řekl strašně důležitou věc. Ono to není o nějakém všespásném řešení (lahev s alkohoholem si nakonec také to dítě mladší 18 let může opatřit a regulace ho nezachrání) ale o straště důležité společenské message. Stejně jako u regulaci alkoholu atd.