LEOZ: setkání se silnými zvířaty silně zapůsobí,)) děkuju za inspiraci.
můj dojem zatím je, že medvěd je vcelku opředen zdánlivými paradoxy - na jednu stranu je to široko daleko největší šelma, na druhou stranu o něm člověk nachází třeba v mýtech jen letmé narážky, což už mi přijde těžce signifikantní:) jako by bylo jeho jsoucno natolik zřejmé, že není potřeba ho zdůrazňovat, a jako by byl něčím tak hluboce působivý, že je potřeba ten silný dojem kompenzovat zastíráním, obcházením, eufemizováním, metaforami a tak dál.
často narážím na zmínky o tom, že medvěd byl považován za (pra)děda, skoro-člověka, zároveň je to ale medvěd. myslím, že mýty odráží zpracovávání jednak společných podobností, druhak jasných rozdílů. (už jsem někde psala, jak nějaká z mých pra(pra)tet si na Podkarpatské Rusi vyšla na maliny a jak tak trhala, podle sluchu zjistila, že se k ní připojil další česáč. když se podívala, kdo že se to taky vydal na maliny, zjistila, že je to medvěd. tak pádila pryč jak děvečky v Mrazíkovi:) co si máte myslet o šelmě, co chodí na maliny jako vy, žejo.)
a imho medvěd je skvělé projekční plátno pro lidský stín.