Mohl byste pls někdo doporučit text / literaturu, kde se řeší úroveň zábavy pro děti? Zajímá mě hlavně konflikt "přizpůsobovat se úrovni, vkusu a požadavkům dětí" vs. "nepodceňovat inteligenci dětí, nasazovat laťku výš a nabízet jim kvalitu, kterou zdánlivě nechtějí / neocení". Něco v tomhle duchu:
Pohádka je výchovný žánr a vychovávat děti se dá jedině tak, že se neklesá na jejich úroveň a nepodceňuje se jejich inteligence. Děti nevědí, co mají chtít a musí se jim proto nastavit vyšší meta, než na jaké se momentálně nacházejí. Děti mají rády sladké, ale neměly by ho jíst. Dětem se může líbit pištění a žvatlání, ale není jim to vůbec k užitku.
(převzato ze zcela nesouvisejícího článku o Zdeňku Troškovi ;))
Díky...