PALEONTOLOG: Začnu tím tvrdým jádrem.
To není damašek, ale technologie. Prostě máš na čepeli a na ostří různé materiály, jak potřebuješ. To jádro může být nějaká nástrojovka, svářková ocel, nebo prášková a podle toho má vlastnosti. Výhoda, když máš materiál dost dobrý na čepel, ale ostří chceš lepší. Jen když máš ostří třeba z křehké rychlořezné oceli, nezlomí se čepel, ale ostří se vyštípne.
Pak máš svářkovou ocel, kde se vlastnosti materiálu kombinují.
1) prášková svářková ocel - různé materiály jsou ve formě prášku a spojí se spolu, aniž by se zcela promíchaly. Průmyslová výroba
2) Překládaná ocel - Rozdílné materiály kovářsky sváříš a překládáš dokud není struktura tak jemná jak chceš. Ruční, obvykle mechanizovaná výroba.
3) "wootz" - To je kapitola sama o sobě a vydá na knihu. Dělá se, je pracný, časově náročný a (oprávněně) drahý.
V lidovém jazyce se všem říká damašek a kombinují části původních materiálů, spojených slitinou. Tedy něco jako laminát.
Slitina, i když je ze stejného poměru prvků, je stenorodý materiál.
Damašek se říká i neocelovým materiálům svařeným, nebo spájeným s kresbou. Jsou vidět třeba na střenkách. Prostě je to hezké.
V praxi to jde i různě kombinovat a třeba do málo překládané čepele vložit více překládanou, nebo do části čepele vložit legury ve formě jiné oceli.
Když nožíř nechce, nemusí "damašek" přiznat. Pokud strukturu nezvýrazní, může vypadat docela obyčejně a být méně zajímavý pro nenechavé prsty. Nebo když se mu kresba nelíbí.