Na obzoru světovláda OSN?
Michal Semín / ředitel Občanského institutu
Mladá fronta Dnes
Začátkem září se roztrhl pytel s vrcholnými konferencemi OSN a bude to trvat několik týdnů, než ten vichr přejde. Hlavy států, náboženští vůdci, světoví finančníci a filantropové, ti všichni si budou lámat hlavu nad tím, jak by měl vypadat svět příštího století. Každá z těchto konferencí by si zasloužila zvláštní pozornost. V tomto článku se však zaměřím na to, co je jim společné. Nejprve základní charakteristika alespoň prvních tří: Summit náboženských vůdců o míru ve světě, který se pořádal v průběhu posledního srpnového týdne, přivedl do New Yorku přes 1000 představitelů náboženského světa. Konferenci sponzorovaly Nadace Teda Turnera (Turner je ředitelem CNN) a Sorosova Nadace za lepší svět. Česká média se této konferenci příliš nevěnovala, jediné, co je zaujalo, je, že z obavy před reakcí komunistické Číny nebyl pozván představitel jednoho z hlavních a nejhlubších buddhistických směrů, veřejnosti známý dalajlama, duchovní a světský vůdce komunisty okupovaného Tibetu. Pozornosti však již uniká skutečnost, že organizátoři této konference obdrželi souhlas generálního tajemníka OSN Kofiho Annana k vytvoření stálé náboženské rady, která by získala konzultační charakter na způsob jiných stálých úřadů OSN. Přitom je zajímavé, že jak Turner, tak Soros jsou lidé nábožensky indiferentní, s neskrývanou fobií ke křesťanství. Na základě analýzy předchozích konferencí tohoto typu je zřejmé, že iniciátorům „náboženství pro třetí tisíciletí“ jde o výslednou relativizaci pravdivostní hodnoty náboženství, o vyloučení nároku křesťanství na výlučnost v řádu pravdy. Náboženství „nového věku“, prosazované autorem připravované reformy OSN a panteistou Mauricem Strongem, je ochotné tolerovat Ježíše Krista pouze za té podmínky, že jej ti, kteří Krista následují, nebudou hlásat jako „cestu, pravdu a život“ pro každého. Vyloučení pravdy jako hodnoty v náboženském životě však z náboženství činí pouze výraz zcela subjektivních citů, což vylučuje racionální diskurs o těchto otázkách. To, co se tedy naivnímu pozorovateli jeví jako rehabilitace veřejné role náboženství, je ve skutečnosti pokusem o jeho definitivní eliminaci. Otevřený boj ateistických režimů proti církvi nevedl k zamýšlenému cíli, neboť se potvrdilo ono starokřesťanské diktum, že „krev mučedníků je semenem církve“. Nepřátelé náboženství byli nuceni změnit taktiku a namísto otevřené negace usilují o jeho zneškodnění cestou postupné synkretizace náboženských systémů v jeden neškodný celek, sloužící potřebám politických vůdců „nového světového řádu“. (Viz. NN 01/1999 a 02/2000 “KDO CHCE VLÁDNOUT SVĚTU”). Novým světovým řádem se zabývaly další dvě konference, které se konaly ve stejném termínu a stejném městě. New York se ve dnech 6.-9. září stal svědkem dlouho očekávaného Summitu milénia, kterého se zúčastnil dosud největší počet účastníků ze všech dosavadních shromáždění OSN. Nedaleko od sídla OSN, ale s překrývajícími se účastníky i tématy zasedání, proběhl další z řady konferencí O stavu světa, jež pořádají Michail Gorbačov a již zmíněný Maurice Strong. Na těchto konferencích vyvrcholilo projednávání agendy, která se vyvíjela v posledních desetiletích a která získala na dynamice počátkem 90. let, tedy s koncem studené války. Připomeňme si stručně dějiny tohoto vývoje.
V roce 1991 pozval tehdejší předseda Socialistické internacionály Willy Brandt (podezřelý po zveřejnění Mitrochinova archivu ze spolupráce s KGB jako agent s krycím jménem “Polyarnik” – pozn. NN) do Stockholmu několik desítek představitelů tehdejší socialistické politiky, aby spolu diskutovali o výhledu na příští desetiletí a o možnostech vytvoření světové vlády, která by získala pravomoci nad jednotlivými členskými státy OSN. Výsledkem tohoto zasedání bylo vytvoření Komise o globální vládě, do jejíhož čela se postavil Maurice Strong.
V roce 1995 představila komise svou výslednou zprávu pod názvem Naše globální sousedství. Pokud jde o principy v ní obsažené, shodují se nápadně s těmi, které se později prosadily v dokumentu nevládních organizací sdružených při OSN, Charta globální demokracie, a které jsou také obsaženy ve Strongově návrhu na reformu OSN: zrušení institutu stálých členů Rady bezpečnosti a institutu veta, vytvoření stálé armády OSN, vlastní příjmy OSN formou daní a poplatků, vytvoření stálého mezinárodního trestního soudu, u kterého by jednotlivci i organizace mohli žalovat svůj i cizí státy v otázkách, které dosud spadaly do kompetencí států. Celkově vzato výsledkem tohoto procesu má být postupný přesun kompetencí a politického mandátu z úrovně národních států na úroveň OSN.
Tímto cílem se rozhodně netají Michail Gorbačov, který se v čele Mezinárodního zeleného kříže vyslovil pro světovou vládu již mnohokrát, většinou v souvislosti s potřebou řešit otázky životního prostředí řízením z jediného mocenského centra. Gorbačov se dosud nevzdal radikálně socialistického přesvědčení a je nepříjemné sledovat, s jakou snadností si pro svoje cíle získal mocné spojence v mezinárodních organizacích OSN. Jeho nadace se ve shodě s oficiálním programem Populačního fondu OSN podílí na agresivní kontrole porodnosti v tzv. třetím světě. Vzhledem k tomu, že mezi největší přispěvatele těchto programů, propagujících potraty a násilnou sterilizaci, patří též Soros a Turner, je společná agenda těchto tří konferencí již více zřetelná.
Na Summitu milénia se budou projednávat základní teze k reformě OSN, které vycházejí z výše nastíněné ideologie a představ o praktických řešeních problémů ve světě. S jakou představou o světě 21. století letí do New Yorku česká delegace? Bude servilně přihlížet a zvedat ruce pro postupné okleštění zastupitelské demokracie, nebo se připojí k těm státům světa, které si nebudou chtít nechat diktovat podmínky vlastního přežití v režimu planetární oligarchie?
Výsledkem má být postupný přesun kompetencí a politického mandátu z úrovně národních států na úroveň OSN.
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn2000/obsah/19.htm