Propuštěný z koncentračního tábora Guantanámo: "Bylo to peklo!"
14.03.2004 - exkluzivně ze zahr. zdrojů - Totalitní režim v USA
OSUD.cz pokračuje v přinášení exkluzivních materiálů, které si občan České republiky z důvodu "proamerické cenzury a propagandy" nemá šanci přečíst v novinách, na internetu, poslechnout v radiu, ani vidět na televizní obrazovce (o prožitých hrůzách zadržených částečně referovaly pouze Haló noviny a Britské listy). Vzhledem k závažnosti materiálů otiskujeme překlady těchto článků přístupné všem čtenářům bez rozdílu. Děkujeme všem, kteří v době 15 let po "vítězství sametového dobra a lásky", kdy se ukazuje jako nezbytnost začít ZNOVU vydávat samizdaty, protože média některé informace ZNOVU zamlčují, OSUD.cz finančně i jinak podporujete. Pomozte prosím i další a umožněte nám pokračovat v práci a rozšiřovat množství i dopad zde zveřejňovaných informací na českou a slovenskou společnost, díky!
Britský zajatec z tábora Guantanamo celému světu odhaluje horory, ke kterým dochází v koncentračním táboře Spojených států na Kubě. Do tábora zajížděly prostitutky, aby ponížily muslimské chovance.
Jamal al-Harith, 37 let, který se vrátil domů před třemi dny po dvouletém věznění, je první zadrženou osobou, který zvedl pokličku amerického režimu v kubánském táboru X-ray (Rentgenový paprsek) a Delta.
Otec 3-dětí z Manchesteru mluví o tom, jak byl napaden pěstmi, kopanci a obušky, když odmítl záhadnou injekci.
SVOBODA: Jamal včera... ale již nikdy nezapomene na horory v táboře
Podle něj zadržené osoby byly spoutané až 15 hodin přes nohy a ruce řetězy, které se zařezávaly do kůže.
Jejich "příbytkem" byly klece s betonovými podlahami a mřížemi, bez přístřeší, takže nedávaly žádnou ochranu před počasím, ani před hady a škorpióny, hemžícími se kolem americké základny.
Tvrdí, že bití za trest bylo vykonáváno strážemi známými jako Extreme Reaction Force (Jednotky extrémní reakce). Nastoupili na ně vždy v plné výbavě a na vězně pršely rány.
Vězni čelí psychickému mučení a útokům v pokusech přimět je k doznání činů, které nikdy nespáchali. I po triviálním porušení pravidel následoval přísný trest.
Lékařské ošetření bylo zřídkakdy možné a surové. Amputace končetin byly mnohem drastičtější, než si vyžadovala situace, tvrdí Jamal.
Stravování špinavou vodou a stravou, která byla až 10 let prošlá je příčinou toho, že jsou vězni podvyživení.
Ovšem co z odhalení Jamala nejvíce šokuje, je používání dívek k trápení náboženství nejvíce oddaných zadržených osob.
Vězňové, kteří nikdy předtím neviděli "odhalenou" ženu, byli nuceni sledovat, jak se šlapky dotýkají svých vlastních svlečených těl.
Ti muži z toho byli velmi rozrušení. Jeden z nich řekl, že americká dívka mu pomazala přes tvář menstruační krev na důkaz ponížení.
Jamal prohlašuje:" Vím, že se to stalo nejméně 10 krát. Vždy se zdálo, že odváděni takto byli velmi mladí, nebo ti, o kterých se vědělo, že jsou nábožensky silně založení."
"S dalšími zajatými Brity jsem žertoval, ´Dejte je nám - my si to s nima rozdáme´. To nás rozesmálo. Ale Američané si byli vědomi, že vidět západní ženský by nás nešokovalo, takže nás tím neobtěžovali."
"Ti chlapi z toho byli hluboce rozrušení. Odmítali o tom, co se stalo, hovořit. Trvalo až 4 týdny, než se s tím kamarádům svěřili, co jim udělali. A my jsme to posílali dál po celém bloku."
Jamal dodává: "Celým to v Guantanamu tkví v tom, aby tě psychicky zlomili. Fyzické bití nebylo zdaleka tak zlé jak psychické mučení - modřina se ti po týdnu zahojí - ale to ostatní si pak už neseš pořád."
Mluví z tajného místa poté, co je znovu se svojí rodinou. Internetový designer, který konvertoval k Islámu, odešel do Pakistánu v říjnu 2001, několik týdnů po 11. září, aby studoval muslimskou kulturu.
Nešťastnou náhodou se dostal do Afghanistánu - domnívaje se, že ho vezou do Turecka - a byl uvězněn jako špion, zřejmě kvůli svému britskému pasu. Byl držen v Kandaharu v Afghanistánu a předán Američanům.
Nyní si Jamal nese jizvy z Guantanama. Když kráčí, jde shrbený, protože řetězy, kterými byl v táboře spoután, byly příliš krátké.
Jako trest byli chovanci svazováni tak pevně, že byli nuceni celé hodiny ležet v kozelci. Během zdlouhavých výslechů byli přivázáni ke kovovému oku na podlaze.
Jamal říká: "Někdy jste byli spoutáni na podlaze s propojenýma nohama a rukama. Jeden z mých přátel říkal, že v této poloze byl držen 15 hodin v kuse."
"Protažení znamenalo, že vám odvázali nohy a chodil jste nahoru a dolů po štěřkovitém náspu. V táboře X-ray jsi měl pouze 5 minut, ovšem v Deltě jsi chodil kolem 15 minut."
Jamal tvrdí, že oběti Jednotky extrémní reakce byly vystavovány před buňkami: "To byl strašný pohled a stávalo se to často."
Podle Jamala jedna jednotka násilím nutila vězně pozřít potraviny, aby ukončila hladovku 70% z 600 vězněných. Ta vypukla poté, co stráž ostentativně nakopla výtisk Koránu.
Obvyklou stravou byla rýže a fazole a špinavá voda. Jamal říká: "V X-ray kempu byla žlutá a v Deltě hnědá, v barvě Coca-coly. Byla zavedena až přímo k nám do klece, ale často nám ji jako trest zastavovali. Vypínali nám vodu před modlitbami, takže jsme se nemohli mýt tak, jak nám to přikazuje naše náboženství."
Podle Jamala jim řekli, že nemají práva. "Vlastně nám řekli ´Nemáte zde vůbec žádná práva´. Po čase jsme se přestali dožadovat lidských práv - chtěli jsme aspoň práva pro zvířata. V táboře X-ray byla má klec hned vedle boudy pro psa.
"Měl dřevěnou boudu s klimatizací a zelený trávník, na kterém cvičil. Říkal jsem strážím ´chci jeho práva´ a oni odpověděli: ´Ten pes je příslušník americké armády´."
Popisuje lékařská ošetření. Jamal říká, že ví o 11 mužích, kterým byly amputovány končetiny a dvou, kteří ztratili prsty. Bylo mu řečeno, že Američané odebrali mnohem více tkáně, než bylo potřeba.
Dodává:"Muž ve vedlejší kleci měl omrzliny na dvou prstech u ruky a u nohy. Neléčili to rok a poté museli odebrat mnohem více tkáně, než by bylo třeba."
"Bylo to velmi, velmi těžké, nemyslel jsem na nic jiného, než pouze přežít," říká Jamal.
"Asi po roce jsem měl sen. Hlas mi řekl: ´Budeš tady dva roky.´"
"V tom snu jsem si říkal:´Dva roky! To si děláš legraci!´Ale když jsem stal, uklidnil jsem se, protože to znamenalo, že se někdy dostanu ven.
"Do Guantanama jsem byl poslán 11. února 2002 a propuštěn 9. března 2004, takže jsem tam byl něco málo přes 2 roky, přesně jak řekl ten hlas ve snu."
Zdroj, translation OSUD.cz 2004
http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=2484&PHPSESSID=4dfb5b033b91b4ab93387b3183629832
http://www.mirror.co.uk/news/allnews/content_objectid=14042696_method=full_siteid=50143_headline=-MY-HELL-IN-CAMP-X-RAY-name_page.html