Jen jsme plnili příkazy...
Vladimír Stwora / 9.5.2004
Nacisté před Norimberským soudem často tvrdili, že pouze plnili příkazy. Že si uvědomovali špatnost svých činů, ale nemohli nic dělat. Ve vojenské hierarchii je odepření příkazů trestáno. Tehdy před padesáti lety jim to soud jako polehčující okolnost neuznal. Stejně tak se hájili vojáci obvinění za válečné zločiny ve Vietnamu. Nyní oprášili právníci obviněných z mučení vězňů stejný argument.
Pravdou je, že vojenské právo tento argument uznává jako platnou obhajobu. Ale ne tehdy, je-li příkaz velitele protizákonný. Takže co by měl voják dělat, jestliže se domnívá, že příkaz je protizákonný? Podle vojenského soudu by měl - a teď se podržte - příkaz splnit, protože musí předpokládat, že zákonný je. A právníci obviněných vyšetřovatelů z věznice Abu Ghraib nyní říkají, že přesně tak se vojáci zachovali.
Zdá se, že je to dosti nejasná a šedá oblast. Na druhé straně totiž stojí odborníci na vojenské právo, kteří tvrdí, že voják může odmítnout příkaz, který je protizákonný. Že v tom smyslu jsou i vojáci cvičeni. Že mučení ve věznici Abu Ghraib bylo jednoznačně tak špatné, že každý voják, kterému to bylo nařízeno, se měl vzepřít.
Jeden z obviněných, Ivan Frederick, se skutečně ptal velitele, je-li to, co dělají, v pořádku. A bylo mu řečeno, že má plnit příkazy a neptat se.
Je zcela jisté, že mučení a ponižování zajatců je běžnou součástí v amerických koncentračních táborech, které - ač vedeny Američany - nejsou na americké půdě. Přímo v USA se zřejmě také mučí, ale méně okatě. Je-li nutno někoho skřípnout pořádněji, dělá se to tak, že se oběť odešle některému "spřízněnému režimu", kde vládnou loutky nastrčené Američany, a kde nemají s mučením žádné problémy - např. Pákistán, Alžír apod.
Něco podobného nedávno postihlo i kanadského občana syrského původu Mahera Arara, i když v jeho případě lze těžko mluvit o odeslání do země, kde vládne loutková vláda dosazena Američany. Jeho poslali do Sýrie, a jak se zdá, bylo to na společnou žádost kanadské i americké bezpečnostní služby. Arar v roce 2002 cestoval z Tuniska do Kanady. Při mezipřistání v New Yorku byl zadržen, vyslýchán a bez obvinění odeslán do Sýrie. V syrské věznici si pobyl rok (bez obvinění), než ho na přímluvu kanadské vlády zase pustili. Arar tvrdí, že byl v Sýrii často mučen.
Rumsfeld varoval, že s fotografiemi z mučení se roztrhl pytel a že se máme připravit na další otřesné záběry. Některé noviny jich prý mají už tisíce (ačkoliv z toho zatím málo co publikovaly).
Nebo si připomeňme, co proniklo ven z koncentračního tábora X v zálivu Guantanamo na Kubě.
Američanům jejich "vysoký morální standard" zjevně nebrání takto si počínat. Společnost, ve které je hnacím motorem v kultuře násilí a krev, se musí čas od času odreagovat na živých obětech.
Z národní hrdinky ostuda - ale možná ani ne
Mezitím řeší malá vesnička Fort Ashby v západní Virgínii, jak se vyrovnat se skutečností, že místní rodačka Lynndie Englandové, jejíž foto viselo až do minulého týdne ve zdejším WalMartu na tabuli cti, je vlastně sadistickou bestií, mučící a ponižující zajatce v Abu Ghraib. Obrázky, na kterých pózuje nad nahými vězni s cigaretou v ústech, oběhly svět.
Foto sundali. Ale jinak většina obyvatel se Lynndie zastává. Ostatně ji většina obyvatel zná osobně. Její rodiče to vysvětlují tak, že prostě byla ve špatnou dobu na špatném místě. A sousedé to, zdá se, berou. Její matka komentovala uveřejněné fotografie takto: "Blbost, dětská nerozvážnost." A pak přešla do útoku: "A to, co dělají Iráčané naším chlapcům, je správné? Co Ženevská konvence, to jim neříká nic?" Jinými slovy, oni v té své zaslepenosti skutečně nechápou, že tam v tom Iráku v první řadě vůbec nemají co dělat. A že pokud Iráčané "něco dělají našim chlapcům", tak je to plně zdůvodnitelná obrana před agresorem. Mají se snad nechat vystřílet? Právě ta zmiňovaná Ženevská konvence garantuje právo obyvatel na okupovaném území bránit se proti okupantům. To tak nějak paní Englandová přehlédla.
Otec Lynndie Kenneth England jezdí s náklaďákem, za oknem má vylepeno: "Proud Parents of a US soldier" - "Hrdí rodiče amerického vojáka".
Nacionalismus spolu s vybičovaným patriotismem je stále stmelujícím prvkem v této společnosti. Fort Ashby a hrdí rodiče Lynndie Engglandové nejsou výjimkou, takových rodičů a takových vesnic a městeček je na americkém západě mnoho.
Jak jinak si lze vysvětlit, že i po zveřejnění těchto strašných snímků existuje stále dobrá polovina americké populace, která ještě Bushově juntě věří - viz poslední výzkumy veřejného mínění. Bush je stále v čele, Kerry těsně za ním. Tak si říkám, že za tím bude něco víc, než jen omezenost nebo nedostatek informací.
...
http://www.zvedavec.org/zpravySQL.php?clanek_id=861