Sleepwalking to disaster in Iran

By Scott Ritter


Wednesday 30 March 2005, 3:19 Makka Time, 0:19 GMT

Late last year, in the aftermath of the 2004 Presidential election, I was contacted by someone close to the Bush administration about the situation in Iraq.

There was a growing concern inside the Bush administration, this source said, about the direction the occupation was
going.

The Bush administration was keen on achieving some semblance of stability in Iraq before June 2005, I was told.

When I asked why that date, the source dropped the bombshell: because that was when the Pentagon was told to be prepared to launch a massive aerial attack against Iran, Iraq's neighbour to the east, in order to destroy the
Iranian nuclear programme.

Why June 2005?, I asked. "The Israelis are concerned that if the Iranians get their nuclear enrichment programme up
and running, then there will be no way to stop the Iranians from getting a nuclear weapon. June 2005 is seen as the decisive date."

To be clear, the source did not say that President Bush had approved plans to bomb Iran in June 2005, as has been widely reported.

The president had reviewed plans being prepared by the Pentagon to have the military capability in place by June 2005 for such an attack, if the president ordered.

But when Secretary of State Condi Rice told America's European allies in February 2005, in response to press reports
about a pending June 2005 American attack against Iran, she said that "the question [of a military strike] is simply not on the agenda at this point - we have diplomatic means to do this".

President Bush himself followed up on Rice's statement by stating that "this notion that the United States is getting ready to attack Iran is simply ridiculous". He quickly added: "Having said that, all options are on the table."

There is always the unspoken 'twist': what if the United States does not fully support European diplomatic initiatives, has no interest in letting IAEA inspections work...
In short, both the president and the secretary of state were being honest, and disingenuous, at the same time.

Truth to be told, there is no American military strike on the agenda; that is, until June 2005.

It was curious that no one in the American media took it upon themselves to confront the president or his secretary of state about the June 2005 date, or for that matter the October 2004 review by the president of military plans to attack Iran in June 2005.

The American media today is sleepwalking towards an American war with Iran with all of the incompetence and lack of integrity that it displayed during a similar path trodden during the buildup to our current war with Iraq.

On the surface, there is nothing extraordinary about the news that the president of the United States would order the Pentagon to be prepared to launch military strikes on Iran in June 2005.

...

Scott Ritter is the former UN Chief Weapons Inspector in Iraq, 1991-1998 and author of Iraq Confidential: The Untold Story of America's Intelligence Conspiracy, published by IB.

http://english.aljazeera.net/english/Templates/YourComments.aspx?NRORIGINALURL=%2fNR%2fexeres%2f1B5FCF4A-FBF6-443A-93A9-5E37C43FDE0B%2ehtm&FRAMELESS=false&NRNODEGUID=%7b1B5FCF4A-FBF6-443A-93A9-5E37C43FDE0B%7d&NRCACHEHINT=Guest

Iran War in June 2005 ?

http://www.newsnation.net/forum/viewtopic.php?t=1665

COMMISSION ON IRAQ 'WEAPONS' 'INTELLIGENCE' DEMOLISHES
BUSH AND BLAIR REASONS FOR WAR

(BUT WHAT IT SAYS WILL BE USED TO FURTHER CENTRALISE INTELLIGENCE POWER - EXACTLY AS PLANNED)

http://www.truthout.org/docs_2005/032905Z.shtml

Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost: Mikročipy RFID v cestovních pasech nebudou!

(29.3.05)

Ochránci lidských svobod se už nemusí bát. Žádné cestovní pasy ani karty či jiné osobní doklady nebudou vybaveny RFID mikročipem. Namísto toho budou vybaveny "proximitním nebo také bezkontaktním mikročipem".

Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost spolu s výrobci RFID mikročipů si uvědomují, jak nepopulární je to výrobek. Proto se rozhodly nikoliv přestat jej prosazovat, ale - a teď přijde to překvápko - přejmenovat jej. Od nynějška se nikde v dokumentech výše zmíněného ministerstva nebude hovořit o RFID technologii. Namísto toho se bude důsledně požívat pojem proximitní mikročip.

"Rádi bychom," říká ředitel projektu autentikační technologie Joseph Broghamer, "kdyby pojem RFID nebo vůbec RF úplně zmizel z našeho slovníku. Zbavme se obojího, a to hned. Pojem RFID mate občany, domnívají se, že je to podobná jednotka, jakou používají v K-Martu k označení zboží. Tak to ale není. Proximitní čip je udělán mnohem důmyslněji, obsahuje více dat a bezpečnostní prvky chránící data před zneužitím. " Něco jako RFID na stereoidech.

Podle Barry Steinhardta z ACLU je snaha vlády přejmenovat RFID typickým Orwellovským newspeakem.

http://www.wired.com/news/privacy/0,1848,67025,00.html?tw=wn_tophead_2

Je Juščenkova manželka agentkou CIA?

Američanka ukrajinského původu Katherine Chumachenková (43) pracovala v 80-tých letech jako asistentka státního tajemníka pro lidská práva, a působila v různých vládních funkcích, které spojují Bílý dům s ministerstvem financí USA. Z jejích písemných materiálů, které jsou uloženy v knihovně Reiganowski jsou jen čtyři veřejně dostupné. Ostatní jsou státním tajemstvím USA, což bývá obvyklé pouze u osob, které pracují ve zvláštních službách. Chumachenková se po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 přemístila do Kyjeva, kde pracovala v ukrajinské pobočce americké konzultantské firmy KPMG. Při jednom z letů mezi Ukrajinou a USA se náhodou seznámila s tehdejším šéfem Ukrajinské národní banky Viktorem Juščenkem (50). Během tohoto letu se Juščenko zamiloval, a rozhodl se opustit svoji manželku Světlanu Kolesnikovou, jež byla kmotřenkou Vadima Getmana, šéfa ukrajinské Zemědělské banky, který až dosud řídil jeho kariéru. Shodou okolností to bylo v době, kdy Juščenko tajně odlil na Kypr 580 milionů dolarů z ukrajinských valutových rezerv a vyšetřovací orgány začaly zkoumat jeho podíl na kolapsu banky Ukrajina, které šéfoval před tím, než získal post v národní bance. Viktor a Kathrin se vzali v roce 2000. Juščenko tak díky své nové manželce získal přístup do nejvyšších amerických politických sfér. Díky její podpoře získal status reformátora a amerického příznivce. Ve volbách v roce 2002 zorganizoval blok 10 stran, který byl v parlamentních volbách úspěšný, ale obdržel jen předsednictví vládního výboru pro finance. Juščenko se poté začal stavět do pozice uvědomělého nacionalisty. Ale nacionalisté mu nemohli dlouho zapomenout jeho službu v pohraničním vojsku, které podléhalo KGB. Tuto nepříjemnou skvrnu si Juščenko vylepšil přijetím fašistických nacionálních socialistů do svého bloku. Juščenko tímto krokem získal významné politické příznivce, především z finančního světa, kteří pak pomáhali financovat jeho prezidentskou kampaň. Mezi ně patří například ruský oligarcha Berezovský, poslanec David Schwanija, nebo ukrajinský představitel ruské Evropské bezpečnostní aliance Alexandr Morozov. Vliv nové manželky na prezidentské volby, v nichž Juščenko kandidoval, byl obrovský. Lze zde shledat jistou paralelu s volbami v Gruzii, kde zahraniční původ manželky opozičního vůdce sehrál rovněž mimořádnou roli. Nový gruzínský prezident Michail Saakašvili má za manželku Holanďanku Sandru (35). Tato žena byla „investiční poradkyně" a „koordinátorka humanitární pomoci". Nicméně původ Juščenkovy ženy se opět projevil jako silný politický prvek po nedávném obvinění, že je agentkou CIA.

PANTAX

Čtyři pilíře propagandy

Propaganda je pokus nějaké autority, například státní, církevní či stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jimž říká "cíl". Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Nátlak propagandy bývá různě velký. Užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu bez ohledu na vlastní zájem. Cílem propagandy je politická moc. Propaganda slouží mocenské elitě, stejně jako skupinám, které o moc usilují.


Prvním pilířem propagandy je jednoduchost. Propagované poselství musí být tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Nejnižší společný jmenovatel intelektuální úrovně oslovené skupiny je přesně to, co určuje míru náročnosti poselství.
Znalost příčin, hloubky, šířky, těžiště nějakého problému, o kterém propaganda mluví, znalost možných řešení včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin je špatná a snadno manipulovatelná, což dokazují desítky pokusů zkoumajících takzvaný syndrom falešné paměti, neboli vzpomínky na události, které se nestaly. Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání se složitými informacemi, méně namáhavé, rychlejší a tedy příjemnější, nebo méně nepříjemné zpracování.


Druhým pilířem propagandy jsou emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost. Citově prostoupené informace, stejně jako informace, které si je možné snadno, pokud možno barvitě představit, se snáze pamatují a vybavují než informace citově neutrální.

Třetím pilířem propagandy je oslovení představivosti. Není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky. Například obrazově zcela neutrální jednání vojenských činitelů státu, jenž má v ovlivňované populaci probouzet pocity nepřátelství a strachu, doprovodí ostrá, výhružná hudba rytmem imitující pochod dobyvatelské armády.

Čtvrtým pilířem propagandy je opakování. Neustálé opakování téhož je nezastupitelným pilířem propagandy. Chcete-li, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psy. Dobrý propagandista pak zazvoní a většina oslovených lidí začne jak myslet, tak cítit v žádoucím směru.
Kontrolujete-li klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to příliš těžké, zejména říkáte-li cíli propagandy, například veřejnosti to, co chce slyšet. Dobře udělaná propaganda, ovlivňující populaci dostatečně dlouhou dobu, propaganda s monopolem sdělovacích prostředků a říkající lidem, co chtějí slyšet, bývá úspěšná málem až zázračně. Stává se, že když se lidé ovlivnění kvalitní propagandou dostanou do přímého střetu s realitou, která je bolestně přesvědčuje, že se věci mají zcela jinak, nadále věří propagandě. Propagandistovo poselství považují za vlastní myšlení a cítění. Někdy skutečnost popřou, jindy ubližují poslům, kteří o ní podávají zprávu, často se chovají oběma těmito způsoby zároveň.

pantaX

RFID - between spying and utility

SoftPedia News | March 28 2005

It’s the year 2010. You’re watching your favorite news show to see what’s happening in the crazy world of technology. The show is interrupted by commercials. You think this is a good time for a cup of coffee or tea, when suddenly the face of your girlfriend shows up on the screen telling you to buy the latest model of mp3 player with a miniature hard disk of 1.5 TB and a weight of only 20 grams (suitable for any occasion), offered by the Wall-Stone distribution network.

You don’t have time to recover from the shock, because the next commercial shows your best friend recommending you the latest car model, personalized according to the wishes described to the car dealer you spoke to about changing your car.

Intrigued, you turn off the TV set, but you forget to disconnect from the Internet. You hear your girlfriend’s voice on the speakers of the media center; she reminds you that only the latest latex condoms offer complete protection against unwanted offspring.

Are you hallucinating? Is this a bad scenario of a poor SF movie? No! Welcome to the wonderful world of RFID! (where we know everything about how to serve our favorite customer)

When good inventions are applied wrong

The RFID (radio frequency identification), which is being discussed more and more in the last time (only at CeBIT 2005 at least five presentations on the benefits, implications and methods of applying the technology took place) is not a recent invention as most of you would think.

The technology appeared during the Second World War, when the radar was invented. Initially, the radar, which helped the English win the war, was not able to identify between British and German planes but the introduction of an IFF (identification friend or foe) transmitter allowed the differentiation of the emitted signals.

For almost 50 years, nothing was heard about RFID, until in 1999 MIT started to study the way in which distribution networks could benefit from this technology.

At first, the idea was appealing: the buyer heads for the cash register with his goods, and instead of waiting for the employee to scan the barcode of each product; everything takes place instantaneously, a RFID reader identifying the products after their RFID labels and asking only the credit card for charging and everything because of this wonderful label. Moreover, the retail network can automatically update its stocks, knows the product status and all the necessary details to make a competitive offer and open another five stores.

And everything happens because of the RFID wonder label. At least this how the retailer’s and hypermarkets’ perfect scenarios sound like. But in reality...

The RFID technology is already among us

The RFID system is based on the identification of each object which has a RFID label attached to it.
In order for the label to be identified, a RFID reader, which can be placed in any area, is required.
No RFID label is identical to the other, like in the case of barcodes and that is why the first RFID systems were introduced in buildings where high security levels were required.
But the technology applies to any object, even moving ones, and that is why it didn’t take long for the distribution networks to become interested in.

Unlike barcodes, which are a standard right now, RFID labels have the advantage of containing other data besides the price: the product characteristics, temperature and the date it was moved from one place to another.

Function of the power supply, RFID labels can be passive or active.

RFID labels don’t have a power supply of their own and have the following dimensions 0.4 x 0.4 with a thickness less than sheet of paper. When the signal emitted by the RFID reader passes through them, these labels activate and transmit, as a response, the stored information. This response is usually an identification number which the RFID receiver decodes and interprets. Labels can interact within a radius between 10 mm and 5 meters.
The active ones have their own power supply to store the data in their memory and can be read or written from great distances. Currently, such a label is about the size of a coin and is functional within a radius of dozens of meters; it has a battery life of a few years.

The active ones, because of their characteristics are too expensive and the distributors prefer the passive ones. Currently, the passive ones also have a high price, one label costing 40 cents. In approximately two years, experts estimate the price will reach 5 cents, but even so, the price is too big for the retail sector.

So, until 6-8 years pass (during which Gartner and Forrester estimate the price will reach 1 cent), the RFID technology won’t be applied on a large scale, only as experiments for big retail companies like Metro or Wal Mart.

The price is not the only problem in adopting the technology. Depending on the radio frequency, there are four types of labels: Low frequency (between 125 and 134 kilohertz), High frequency (13.6 megahertz), UHF labels (868 to 956 megahertz) and microwave labels (2.54 GHz).

Regarding frequencies, there is no global standard to regulate the matter in all the countries, every country being allowed to choose any type of RFID label.

Privacy is a domain of the past

The problems started to appear when a group of human right activists began to wonder: "What if every product, from a candy bar to cars, has a unique identification code which can be known by any RFID reader? Won’t the distributor be able to find out what clothes does the customer wear, where did he buy them and how long does he have them?”

And if that customer paid with a credit card, then finding the details, profile him or personalizing commercials for him can be a piece of cake.

The scenario where every customer sees personalized commercials on smart displays which identify him by the label on the shoes, (remember Minority Report ?), is no more than three years away.

The answer given by retail companies is that when paying with the credit card you divulge anyway a series of personal information; it’s unlikely that everybody with a RFID reader could find out how much did your clothes cost, where did you buy them, what do you eat and so on. We are proposed with a society where, ideally, everybody knows everything about everybody or where a small group of people knows everything about everyone else, a sort of planetary Big brother.

Experiments carried out by Wal Mart, Gillette or Metro showed that consumers are not ready to give up on their privacy in exchange of a shorter time spent at the cash registers. In Germany, the protests of the group FoeBuD towards Metro’s initiative to introduce RFID labels were so strong that Metro cancelled the project.
Since the tickets to the next football championship will contain a RFID chip, the Foebud group is holding its position.

Wal Mart didn’t give up and announced all its partners that they have to place RFID labels on their products.

The second answer the supporters of this technology give is that RFID labels can be removed and everything can be solved by letting the consumer know that the product he bought contains such a label. But most of times, removing the label from a product can lead to the damaging of the product.

Another solution can be the encrypting of the IDs so that they can be read and decrypted only by the producer of the labels. But this doesn’t solve the problem of the customer’s privacy towards distributors who are not willing to give up the gold mine represented by the data gathered from the customer.

Still, with all the opposition, expenses for the implementation of the RFID will amount until 2008 to 3 billion dollars.

Another solution may come from organizations like FoeBuD, who developed a RFID detector which doesn’t allow the RFID readers to read the data from the labels. RSA proposed a scrambling device which emits a signal that masks the rest of the RFID labels. Hence, there are solutions, but neither of them is comfortable.

Let’s get one thing straight…RFID is an interesting technology and can have many uses, but until the aspects related to privacy are not regulated by an extremely coherent legislation, RFID is not an alternative to barcodes.

Even so, not even the most efficient legislation can protect us from abuses. So, RFID’s future is still uncertain.

How may of us are willing to give up on their privacy to shorter shopping time? The answer will be found out by the companies who ride the wave of RFID enthusiasm!

http://news.softpedia.com/news/RFID-between-spying-and-utility-868.shtml

On Thursday, Fleet Management Commissioner Michael Picardi disclosed plans to install cameras on 125 new squad cars scheduled for delivery over the next two months: front-wheel-drive Chevrolet Impalas that will replace the old rear-wheel-drive Ford Crown Victorias.

"It makes it safer for the officer. Now, you're filming everything that's going on during a traffic stop, during an arrest," Picardi said.

Big Brother microphones tested

Picardi said he's even experimenting with a Big Brother bonus for unmarked police cars: a tiny microphone positioned near the windshield so powerful it can pick up conversations on the street.

"You could pull into a street corner and, if there's a drug deal going on a half-block away, you can hear what's going on. You could have all the windows shut and the air-conditioning on and you could hear everything going on outside the vehicle," Picardi said.

Ed Yohnka, spokesman for the American Civil Liberties Union of Illinois, said he would be concerned if the police recorded those conversations without a warrant.

"It would raise serious questions under the Fourth Amendment and the Illinois eavesdropping law," Yohnka said.

Illinois State Police have 1,200 vehicles equipped with cameras.

"It's all pluses, no minuses," State Police spokesman Lincoln Hampton said.

http://www.suntimes.com/output/news/cst-nws-copcar25.html

jako proti konspirackam ? asi jo co :)

ano ze konspirace jsou dobry byznys.... tomu se neda nic namitnout.. jak rikam propaganga

propaganda ceho ? ja to sice cet ale asi jeste nemam tak dobrou anglictinu tak sem pochitil jen to, ze se z toho varej velky prachy.. to uz sem si ale rikal uz davno... ze si to lidi vymejslej aby si nak vydelali prachy :)

http://globalpolitician.com/articles.asp?ID=460
The Economics of Conspiracy Theories

// imho kvalitni propaganda

Road spy cameras will track criminals /and the rest of us/

By David Williams Motoring Editor, Evening Standard
23 March 2005

A new national network of mobile cameras is to track criminals on the roads.

Automatic number plate recognition (ANPR) cameras - linked to an extensive database - will pinpoint vehicles police want to trace.

The system led to a dramatic increase in arrests when it was tested by 23 forces between June 2003 and June last year, police say.

The cameras, mounted in vans, scan number plates and check them against a police database containing more than 8.5 million registrations.

It takes less than a second, allowing police at checkpoints to stop "wanted" vehicles immediately and question the occupants.

Last year the Government pledged ?15 million to support the ANPR rollout over the next year.

http://www.thisislondon.com/news/articles/17436099?source=Evening%20Standard

Representative Cynthia McKinney Grills Rumsfeld On Dyncorp Sex Rings, Missing Pentagon Trillions & 9/11 Wargames

C-Span | March 24 2005

Rumseld and Myers forced to shuffle uncomfortably and fumble for words as McKinney gets in their face about three issues seldom mentioned in official circles.

From a reader: Here is a Video of Representative Cynthia McKinney's Exchange on the House Hearing on FY06 Dept. of DefenseBudget, March 11th, 2005.

Watch how McKinney asks questions about Dyncorp slave rings, the 3 trillion missing from the pentagon and the 911 wargames.

Notice the faces Rumsfeld, Myers, Jones, Hunter and others make!!

video zde:

http://www.prisonplanet.com/articles/march2005/240305mckinneygrills.htm

Paranoidní policie odpálila zaparkovaný moped v obavě, že je v něm bomba

(24.3.05)

Máte moped nebo jiné přibližovadlo? Nevzdalujte se od něj ani na krok. Bdělí lovci teroristů v uniformách státní policie vám z něj mohou nadělat trsátka.

O tom se přesvědčila dvaadvacetiletá Heidi Brownová z Londýna, která si šla vyřídit SPZ, a nechala svůj moped před budovou registračního úřadu, kde jí služba povolila parkovat.

Někdo zavolal policii, že v mopedu je možná bomba, a ta v bleskové akci přijela a řízenou explozí moped rozbila na kousky. Když slečna Brownová vyšla z úřadu, mohla svůj moped odnést v sáčku spolu s novou značkou.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/vezkratce_957.htm
Klasifikace: kuriozity

Freemasonry: Midwife to an Occult Empire

http://www.conspiracyarchive.com/NWO/Freemasonry.htm

U.S. Using Anti-Terror War to Gain World Oil Reserves — Soviet Intelligence Chief

http://www.mosnews.com/news/2005/03/21/shebarsh.shtml

Proč se Wolfowitz hodí za šéfa WB

Ak naozaj neviete, čo Svetová banka v skutočnosti predstavuje, možno by ste si mysleli, že prezident Bush žartuje, keď vymenoval za jej nového prezidenta Paula Wolfowitza, ktorý teraz nahradí Jima Wolfensohna. Ako jeden z popredných architektov irackej vojny, 61-ročný Wolfowitz je politickým teoretikom - človekom, ktorý väčšinu života strávil pred tabuľou a za rečníckym pultom, poučujúc študentov o medzinárodnej politike. Ten možno vie zaobchádzať s bankomatom, keď potrebuje peniaze, ale nevie absolútne nič o bankovníctve. Wolfensohn, ktorý bol newyorským investičným bankárom, než ho prezident Clinton pred desiatimi rokmi vymenoval do úradu, aspoň bankovníctvu rozumel. Jeho partnerom v New Yorku, ku ktorému sa teraz zrejme vráti, je Paul Volcker, bývalý šéf Federálnej banky rezerv - centrálnej banky našej krajiny. Wolfy Bojovník je však celoživotným spolupútnikom, dokonca chránencom, Richarda Perleho, hádam najdôležitejšieho intelektuála, aký kedy slúžil vo vojensko-priemyselnom komplexe. Keď chcete vedieť, akým spôsobom sa profesor Wolfowitz dostal do poprednej funkcie, stopujte prúd peňazí. Toto Svetová banka je. Tú vytvorili na konci II. svetovej vojny ako prídavok Organizácie spojených národov spolu s ďalšou inštitúciou - Medzinárodným menovým fondom. Na papieri je jej funkciou požičiavať peniaze rozvojovým krajinám, aby sa mohli rozvíjať. Jej skutočnou úlohou je slúžiť záujmom najväčších peňažných bankových centier a multinárodným korporáciám, ktoré zarábajú obrovské peniaze na rozvojových projektoch Svetovej banky. Táto banka, ktorá je v skutočnosti "fondom", presvedčí chudobnú krajinu, ako napríklad Ghanu, vybudovať nový industriálny komoplex, aby mohla vyrábať niečo na export. Počičia jej peniaze - ktoré má od globálnych daňových poplatníkov ako ste vy alebo ja - a zariadi, aby komplex vybudovala niektorá z jej obľúbených korporácií vo vojensko-priemyselnom komplexe. Na tom zozname sa vždy nachádzajú také spoločnosti ako Bechtel Corporation, Halliburton a Kellog Brown & Root, čo je pobočka Halliburtonu. Tieto idú a vybudujú projekt preto, lebo miestni ľudia nemajú patričnú odbornosť. John Perkins v knihe "Confessoions of an Economic Hit Man" detailne vysvetľuje mechaniku tejto gigantickej mašinérie na výrobu peňazí. Táto nielenže presadzuje zbytočné industriálne komplexy v Ghane, ktoré potom hrdzavejú v dôsledku bankrotu, keď sa preukážu ako neekonomické. Cieľ vojensko-priemyslového komplexu nie je len "priemyselný", ale aj vojenský. Najznámejším menom, spojeným s Halliburtonom, je samozrejme viceprezident Dick Cheney, ktorý bol ministrom obrany v čase prvej vojny v Perzskom zálive.
Už vtedy stál po jeho boku Paul Wolfowitz (vyzývajúc k napadnutiu Iraku po tom, čo Saddam Husajn vyvesil bielu vlajku a stiahol sa ešte pred vojnou do Bagdadu!!!). So spoločnosťou Bechtel má zase spojenie George P. Shultz, kedysi jej popredný šéf, teraz len riaditeľ. Shultz bol ministrom financií za Richarda Nixona (pomáhajúc v nahováraní, aby nechal dolár vznášať sa vo vzduchu), potom ministrom zahraničia za Ronalda Reagana a v súčasnosti sedí v Rade pre obrannú politiku, ktorej až do minulého roku šéfoval Richard Perle. Práve Shultz predstavil guvernérovi Georgeovi W. Bushovi Condolleze Riceovú, ktorá vzápätí nato v roku 1999 predstavila Bushovi Paula Wolfowitza. Shultz, samozrejme, vedel v tom čase, že Wolfy, Perle a ich neokonzervatívna klika plánujú vojnu s Irakom a my vieme, že pekné, malé, "ľahkozvládnuteľné" vojničky (slovami Wolfowitza) sú mäsom a zemiakmi pre vojensko-priemyselný komplex. Namiesto žmýkania halierov z peňazí daňových poplatníkov na presviedčanie Ghany vybudovať nepotrebnú železiareň, ktorú potom nevie operovať, už malé vojničky zaručujú miliardy. A každý sa do akcie zapojí. Výrobcovia zbraní, vyrábajúci lietadlá, tanky, samopaly, džípy a elektroniku nechajú vybuchnúť krajinu (ako napríklad Irak) a vzápätí nato sa pohýnajú Bechtel a Halliburton, aby ju opäť vybudovali. Oznamujúc dnes vymenovanie Wolfowitza, prezident Bush povedal, že Svetová banka je veľkou organizáciou a že Wolfowitz má skúsenosti v riadení veľkej organizácie - Pentagonu!!! Pokiaľ ide o vojensko-premyselný komplex, Wolfowitz skutočne odviedol fantastickú prácu. Namiesto aby vojna stála 30 miliárd dolárov, tak dokonale to zbabral, že doteraz sa už na ňu vydalo 200 miliárd a to číslo sa bude zvyšovať. Každý, kto dokáže takto veci pobabrať, si zaslúži povýšenie do čela Svetovej banky. Takže vidíte, na tom nezáleží, že Wolfowitz nevie nič o bankovníctve alebo o ekonomike rozvojových projektov. Bude sedieť za veľkým stolom v Banke a brať telefonické hovory z iných veľkých bánk a multinárodných spoločností, hovoriac im čo robiť a dodávajúc im takých expertov, akým je John Perkins, ktorý odvádzal špinavú prácu ako ekonomický likvidátor a teraz píše svoje spovede. Keď Biely dom potrebuje láskavosť od niektorého z veľkých udieračov, zavolá Wolfyho, ktorý stlačí príslušné tračidlo. Tak presne to fungovalo s Jimom Wolfensohnom v posledných desiatich rokoch a ak mi neveríte, pozrite sa naokolo a zistíte, koľko chudobných krajín počas jeho pôsobenia ešte viac schudobnelo a aké veľké sumy zarobila spoločnosť Bechtel a Halliburton. Takže vidíte, Wolfowitz a Svetová banka sa k sebe navzájom výborne hodia. On robí dobre vojny a vojny sú o toľko ziskovejšie, než nejaké halierové industriálne projekty. Takto svet teraz funguje. A tak to bolo vždy.

http://www.counterpunch.com/

USA posilují na Středním východě

Letadlová loď US Theodore Roosevelt je na cestě do Středozemního moře. Zároveň další letadlová loď US Carl Vinson je na cestě ze Singapuru do Perského zálivu. V oblasti Perského zálivu se již nachází letadlová loď US Enterprise. Poprvé tak od února 2004 USA opět umístí všechny tři útočné svazy na Středním východě. Jde o další velmi významné posílení americké přítomnosti v této oblasti, která nevěstí nic dobrého. Spojení těchto tří útočných svazů vyšle zřejmý signál jak Iránu, tak Sýrii. Bohužel tato konstelace amerických ozbrojených sil, vždy vedla k rozpoutání konfliktu. Zda půjde jenom o nátlakovou akci proti zmíněným režimům, nebo něco více, ukáží příští týdny.

Zdroj: http://www.indiadaily.com/